Vršovický sbor > Program > Třicátníci – podklady pro setkání online

Třicátníci – podklady pro setkání online

Odkaz na třicátníky 19.11.2020 začínáme ve 20.00

tentokrát se spojíme přes meet

 

Milí přátelé, založil jsem tuto stránku jako takový podkladník pro naše třicátnická online setkávání. Snad to bude pomocí, nejen pro konkrétní setkávání.

Další setkání proběhnou ve čtvrtek 19. 11. a 3.12. 2020 ve 20.00

Matoušovo evangelium 21, 23 – 45

Ježíš v Jeruzalémě

  • Disputace v chrámě s velekněžími a staršími lidu: „Jakou mocí to Ježíši činíš?“
  • podobenství:
    • Dva synové. Jít nebo nejít? Poslechnout nebo ne? Kdo z těch dvou splnil otcovu vůli?
    • Hospodář je na cestách. Co učiní s vinicí nájemníci? Vzpomenou si ještě na majitele? Aneb katastrofa na vinici Páně. Souvisí to nějak s ekologií?
  • Co si z podobeství vezmou velekněží a co my?

 

23 Když Ježíš přišel do chrámu a učil, přistoupili k němu velekněží a starší lidu a řekli:

„Jakou mocí to činíš? A kdo ti tu moc dal?“ 24 Ježíš jim odpověděl: „Já vám také položím otázku; jestliže ji zodpovíte, i já vám povím, jakou mocí to činím. 25 Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, či od lidí?“ Oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li, ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘ 26 Řekneme-li však ‚z lidí‘, máme obavy ze zástupu; vždyť všichni mají Jana za proroka.“ 27 Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ Tu jim řekl i on: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“

28 „Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici!‘ 29 On odpověděl: ‚Nechce se mi.‘ Ale potom toho litoval a šel. 30 Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane.‘ Ale nešel. 31 Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?“ Odpověděli: „Ten první!“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království. 32 Přišel k vám Jan po cestě spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili. Ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu.

33 Poslyšte jiné podobenství:

Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval. 34 Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody. 35 Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali. 36 Znovu poslal další služebníky, a to více než před tím, ale naložili s nimi právě tak. 37 Nakonec k nim poslal svého syna; řekl si: ‚Na mého syna budou mít přece ohled!‘ 38 Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: ‚To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a dědictví připadne nám!‘ 39 Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili. 40 Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?“ 41 Řekli mu: „Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas.“

42 Ježíš jim řekl: „Což jste nikdy nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích‘?

43 Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce. 44 Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“ 45 Když slyšeli velekněží a farizeové tato podobenství, poznali, že mluví o nich. 46 Hleděli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka.

Výkladové poznámky

pravomoc – prorocká? královská? mesiášská? od koho? – klíčové, proč to Ježíš dělá, od koho odvozuje moc. Přicházejí za Ježíšem, když učí. To že učí znamená, že má autoritu, lidé za ním jdou, ne kvůli úřadu, ale kvůli tomu co říká.

Odkaz na Jana Křtitele je zde klíčový. Není to tak dávno, co byl stať. Vyzýval k pokání Izrael, tedy i velekněze. Šly za ním zástupy. Teď jsou za Ježíšem. Jestli měl autoritu Jan, tak proč by ji neměl mít i Ježíš? Jan byl ale z politicko-náboženských důvodů tabu. Bylo nevhodné o něm mluvit na veřejnosti. Mluvit o něm znamenalo něco jako koledovat si o problém.

Zde se jedná o typickou debatu, která se bude opakovat. Otázka formou léčky, ze které se Ježíš dostane poukázáním na nějaký politicko-náboženský problém, který léčku odhalí a tím mu dovolí učit dál.

 

Dvě podobenství

Následující podobenství, které nemohou být vytržena z kontextu. Obě jsou řečená právě k těm, kdo se ptají, tedy velekněžské radě. Mají se v nich poznat. Nejde o kritiku židovství jako celku, ale právě této vrstvy, která vládne kultu (kultem).

Jaký ze synů „udělal“ to, co byla otcova vůle?

Přitakat Boží vůli znamená také ji hledat a činit podle ní. Nejde o to, jací jste byli, ale jací jste po uslyšení, co říká nebeský Otec. Proto ti, kteří mají pochybnou pověst předcházejí. Jdou napřed, nikoli, že jdou jediní!

 

 

proběhlo minule

Budeme číst první část 21.kapitoly Matoušova evangelia.

21, 1-22

1 Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky 2 a řekl jim:

„Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. 3 A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“
4 To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka:
5 ‚Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.‘
6 Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal.

7 Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. 8 A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekával ratolesti stromů a stlali je na cestu. 9 Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly:

„Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“

10 Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se:

„Kdo to je?“ 11 Zástupy odpovídaly: „To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji.“

12 Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů; 13 řekl jim:

„Je psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby‘, ale vy z něho děláte doupě lupičů.“
14 I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí a on je uzdravil.

15 Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě „Hosanna Synu Davidovu“, rozhněvali se 16 a řekli mu:

„Slyšíš, co to říkají?“ Ježíš jim odpověděl: „Ovšem! Nikdy jste nečetli: ‚Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu‘?“
17 Opustil je a vyšel ven z města do Betanie; tam přenocoval.

18 Když se ráno vracel do města, dostal hlad. 19 Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu; ale nic na něm nenalezl, jen listí. I řekl mu:

„Ať se na tobě na věky neurodí ovoce!“

A ten fíkovník najednou uschl. 20 Když to učedníci viděli, podivli se: „Jak najednou ten fíkovník uschl!“ 21 Ježíš jim odpověděl:

„Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nebudete pochybovat, učiníte nejen to, co se stalo s fíkovníkem; ale i kdybyste této hoře řekli: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – stane se to. 22 A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit.“

 

Poznámky k textu

Betfage „Dům nezralých fíků“

Ježíš se ubírá do Jeruzáléna. Je před velikonočními svátky a jde cestou, která není jedna z mnoha. Je to královská cesta. Šel po ní král David. Jde z Jericha, tedy z města, které jako první Izraelci obsadili, když přišli do země zaslíbené a z míst, kde zřejmě také působil Jan Křtitel. Zároveň také proroctví proroka Zachariáše

Král David – Scéna, kdy Davidův syn Abšalom učinil převrat proti svému otci a sesadil ho z trůnu. Davil prchá v lítosti z Jeruzaléma po svahu Olivové hory.

2. Sam 15-22 kapitola (15, 30 nn) : David pak stoupal po svahu Olivové hory, stoupal a plakal, hlavu měl zahalenou a šel bos. I všechen lid, který byl s ním, stoupal se zahalenou hlavou, stoupal a plakal. David dostal zprávu: „Achítofel je mezi spiklenci s Abšalómem.“ David pravil: „Hospodine, zhať prosím to, k čemu bude Achítofel radit!“ Když přišel David na vrchol, aby se tam klaněl Bohu, hle, vyšel mu vstříc Chúšaj Arkijský s roztrženým rouchem a hlínou na hlavě. David mu řekl: „Půjdeš-li dál, budeš mi břemenem. Vrátíš-li se do města a řekneš Abšalómovi: »Králi, jsem tvým služebníkem; dříve jsem byl služebníkem tvého otce, nyní budu služebníkem tvým«, překazíš to, k čemu bude Achítofel radit. Vždyť tam s tebou budou kněží Sádok a Ebjátar. O každém slovu z královského domu, které uslyšíš, podáš zprávu kněžím Sádokovi a Ebjátarovi. A jsou tam s nimi jejich dva synové, Achímaas Sádokův a Jónatan Ebjátarův. Po nich mi vzkážete každé slovo, které uslyšíte.“  Davidův přítel Chúšaj vstoupil tedy do města. Také Abšalóm vstoupil do Jeruzaléma.

Zach 14, 4nn: V onen den stanou jeho nohy na hoře Olivové, ležící na východ od Jeruzaléma. Olivová hora se rozpoltí vpůli od východu na západ velmi širokým údolím. Polovina hory uhne k severu a polovina k jihu. Vy pak budete utíkat údolím mezi těmito mými horami, neboť to horské údolí bude sahat až k Asalu. Budete utíkat, jako jste utíkali před zemětřesením za dnů judského krále Uzijáše. Pak přijde Hospodin, můj Bůh, a s tebou všichni svatí, Bože. V onen den nebude světlo, vše vzácné ztuhne mrazem. A Nastane den jediný, známý jen Hospodinu, kdy nebude ani den noc; i za večerního času bude světlo. V onen den poplynou z Jeruzaléma živé vody, polovina k moři východnímu, polovina k západnímu, v létě jako v zimě. Hospodin bude Králem nad celou zemí; v onen den bude Hospodin jediný a jeho jméno jediné.

Do vesnice, kam posílá Ježíš učedníky může být Betanie – dům fíků, kde žily Marie a Marta. Matouš ji nejmenuje. Jmenuje ji Lukáš.

Osel hraje roli zvláštní. Není to tehdy prostředek, na kterém vjíždějí králové, ale kdysi tomu tak bylo. Na oslovi jezdil král David, tehdy se koně ještě nepoužívali.

Chrám – to místo, místo problémů – okupační moc, ale v tuto chvíli: kšeft z chrámu( kněžství bylo dědičné). Nepraví majitelé.

Jr: což se stal tento dům úkrytem lupičů?

 

Po verších

Víceznačné Ježíšovo působení v Jeruzalémě

  • Provokativní, ale mírumilovné
  • Není snadné ho chytnout „za slovo“
  • Vjezd královský – král míru/pokoje, ale je to zároveň parodie (parodie na Heroda a Piláta – oni vjíždí na bílém koni, on na oslu). Se vší parádou klaunů a šašků.
    • ale také: král David po občanské válce, nebude se mstít, chce sjednocovat
  • Nádvoří chrámu (zvané nádvoří pohanů): Obrovské náměstí jako dva „Václaváky“… Udělal si tam místo. Vynutil si tam dialog, následně tam učí.
  • Střety s velekněžími a zákoníky … Dostat ho do úzkých. Mít záminku, pro kterou by ho zatkli.

I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí a on je uzdravil

  • Obraz Ježíšova poslání: uzdravování! Nejen kritika hierarchie, ale i uzdravování.

Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě „Hosanna Synu Davidovu“, rozhněvali se a řekli mu: „Slyšíš, co to říkají?“

  • Davidovský Mesiáš byl v té době spojený s uzdravováním. D.mesiáš nemusí být válečník.

Ježíš jim odpověděl: „Ovšem! Nikdy jste nečetli: `Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu´?“

  • Ž 8

Opustil je a vyšel ven z města do Betanie; tam přenocoval.

  • Na noc odchází mimo Jeruzalém, kde se skrývá.

 

V první části jsme četli podobenství o dělnících na vinici, které končí výpovědí: 16 Tak budou poslední první a první poslední.“ Něco jako: na jaře best in covid, na podzim the worst in covid… Ale vyznění podobenství je takové, že ani první ani poslední o spravedlivou domluvenou výplatu nepřišli.

 

Matouš 20, 17-33

17 Když Ježíš šel do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct učedníků a cestou jim řekl:

18 „Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt 19 a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen.“

20 Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a chtěla ho o něco požádat. 21 On jí řekl: „Co chceš?“ Řekla: „Ustanov, aby tito dva synové měli místo jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici ve tvém království.“

22 Ježíš však odpověděl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já mám pít?“ Řekli mu: „Můžeme.“ 23 Praví jim: „Můj kalich budete pít, ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec.“ 24 Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na oba bratry.

25 Ale Ježíš si je zavolal a řekl: „Víte, že vládcové panují na národy a velicí je utlačují. 26 Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; 27 a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. 28 Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

29 Když vycházeli z Jericha, následoval ho velký zástup.

30 A hle, dva slepí seděli u cesty; když uslyšeli, že jde kolem Ježíš, začali křičet: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!“ 31 Zástup je napomínal, aby mlčeli, ale oni křičeli ještě víc: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!“ 32 Ježíš se zastavil, zavolal je a řekl jim: „Co chcete, abych pro vás učinil?“
33 Odpověděli mu: „Pane, ať se otevřou naše oči!“ 34 Ježíš pohnut soucitem, dotkl se jejich očí, a hned prohlédli; a šli za ním.

 

 

Poznámky k textu:

„Tajná porada na cestě do Jeruzaléma“

  • připomíná to domlouvání strategie…

—————————

Ježíš je v judském Zajordání (od 19.kap.)! Jakoby ex post se dozvídáme, že byl v Jerichu. Někde v těchto místech působil Jan Křtitel, ale ještě důležitější je ta zmínka vůči SZ, kde Jozue právě skrze Jericho vstupuje do Zaslíbené země a zde ji lid Izraele získává.

Je to něco jako kdyby byl někde pod Řípem, nebo dokonce na něm a vydával by se na Prahu… Nebo na Blaníků, nebo jak píše Saša Flek v trochu jiné rovině v Králově dvoře u Berouna. Prostě je na symbolickém místě, které je spojeno s mytologickou částí dějin. Nejde primárně o historii (tam tehdy Jozue), ale o to, co to vzbuzovalo v těch, kteří věděli (víc čtenáři evangelia), s čím je toto místo spojeno:

  • s novým místem k životu!
  • Válečnou cestou!
  • Naplnění 40tiletého putování.
  • Konečně! Jsme doma! Konečně budeme svobodní a v této svobodě sloužit Hospodinu!

A také z Jericha se jde do Jeruzaléma opravdu do prudkého kopce! Je to cesta „nahoru“ i na horu!

————————–

Předpověď utrpení:

  • První v 16. kapitole

21 A od té chvíle počal Ježíš oznamovati učedlníkům svým, že musí jíti do Jeruzaléma, a mnoho trpěti od starších a předních kněží a od zákonníků, a zabit býti, a třetího dne z mrtvých vstáti.

Na to reaguje Petr a by si ho stranou…

  • Druhá v 17. kapitole v Galileji:

Syn člověka bude zrazen v ruce lidí bezbožných. 23 A zabijíť jej, a třetího dne z mrtvých vstane. I zarmoutili se náramně.

  • Třetí předpověď

Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, a odsoudí ho na smrt. 19 A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k bičování a ukřižování; a třetího dne z mrtvých vstane.

—————————–

<paradidomi>: vydat kvůli něčemu, za nějakým účelem, do něčích rukou: „vydán“ – betray: dát k soudu, ale také „vydán zradě“, nebo také:

27 Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádnýť nezná Syna, jediné Otec, aniž Otce kdo zná, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti. 28 Pojdtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám. 29 Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem vašim. 30 Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.

——————————–

Po prvních dvou oznámení toho, co se stane v Jeruzalémě zavládne rozčarování (Petr) a smutek (učedníci), zde naopak přichází matka synů Zebedeových, která jako by první pochopila, že to o čem mluví Ježíš není o ztrátě, ale o něčem, co naopak nějakou novou situací přináší. Je to příležitost, akvizice[1]

Ono to zní divně, ale je to tak! Ježíš nabízí akvizici! Ale jakou?

Matka Z. i její synové to chápou tak, že mohou za své ztráty běžného života, získat nějaké postavení „mezi těmi, co vstanou z mrtvých“. Máma chce pro své syny vždycky to nejlepší. Jedná logicky. Mistr zemře, ale vstane, chce, přeje si, aby z toho něco měli i její synové, kteří vše opustili.

Ježíš, ale nabízí něco jiného. Pít z kalicha budou, ostatně nedaleko jsou Velikonoce a ustanovení VP. Mohou tvořit společenství. BKR cituje dokonce ještě zdroj o společném křtu. Takový křest jako prožil Ježíš prožijí i další. Ale do zákonitostí tohoto světa, do psychologie moci tohoto světa, Ježíš razí moc království nebeského, které funguje jinak. Jestli je někde Ježíšova vize naprosto konkrétní, tak zde!

Zde na zemi, chcete-li být skutečně velicí, tak si služte. Staňte se otroky. Já musím jít, zaplatit svou duší/životem/tím co jsem za mnohé, aby viděli/poznali Boží království – Boží milosrdenství.

———–

25 Ale Ježíš si je zavolal a řekl: „Víte, že vládcové panují na národy a velicí je utlačují. 26 Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; 27 a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. 28 Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

————

Jako doklad svých slov a „příklad“ dobré žádosti je následující (vrchol celé 20. kapitly) příběh, který se „jako by mimochodem“ přihodí u východu z Jericha. Týká se dvou slepců, těch co žijí celý život v tmách. Ti žádají opravdu to, co je v životě trápí. Slepota. Nechtějí výhodu, chtějí se stát jako by normálními, těmi co vidí. Ježíš se jich ale přeci jen ptá. Co chcete, abych vám učinil? A oni volí světlo. „Ať se otevřou naše oči“. Ježíš tu jedná jako mesiáš, jako ten, kdo slouží, kdo otevírá oči pro Boží království. Oni jdou a následují ho.

[1] Akvizice je proces získávání či nabytí nějakého aktiva (předmětu, věci, osoby) nebo cíl tohoto procesu.

 

Matouš 20, 1-16

„Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. 2 Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici.
3 Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu, 4 a řekl jim: ‚Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.‘
5 Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak.

6 Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: ‚Co tu stojíte celý den nečinně?‘ 7 Odpověděli mu: ‚Nikdo nás nenajal.‘ On jim řekne: ‚Jděte i vy na mou vinici.‘

8 Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!‘ 9 Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár.

10 Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. 11 Vzali ho a reptali proti hospodáři: 12 ‚Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!‘ 13 On však odpověděl jednomu z nich: ‚Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? 14 Vezmi si, co ti patří a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě;
15 nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?‘ 16 Tak budou poslední první a první poslední.“

 

Co předchází 20. kapitole?

  • Otázka, po věčném životě: „Mistře, co dobrého mám udělat, abych získal věčný život?“
  • Mladík, který se ptal rozmrzele odešel.
  • Poslední budou první a první poslední.
  • Debata mezi učedníky, kdo je největší v Božím království -> Ježíš jim nabízí perspektivu dítěte
  • Ježíš varuje před těmi, kteří „svádějí k hříchu“ -> před těmi, kteří odvádějí od cesty – navádějí, aby někdo zabloudil
  • O zvláštní moci „církve“ – odmítnout nebo přijmout? Kde jsou dva, neb tři… „Církev“ si má být vědoma svého úkolu a své zodpovědnosti. Nemá odrazovat (nebo dokonce odpuzovat), ale přijímat.
  • Petr se ptá kolikrát má odpustit. Ježíš říká 77x. -> Následuje podobenství o nekonečném odpouštění

 

19. kapitola 2.část

 

Co dobrého mám dělat?

16A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: „Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život. 17On mu řekl:

„Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!“

18Otázal se ho: „Která?“ Ježíš odpověděl: „Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit. 19cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe.“

20Mladík mu řekl: „To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?“

 

Chceš být dokonalý?

21Ježíš mu odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“ 22Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.

23Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského. 24Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.“

25Když to učedníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli: „Kdo potom může být spasen?“

 

U lidí je to nemožné…u Boha je možné všecko

26Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.“ 27Na to mu řekl Petr: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou! Co tedy budeme mít?“

28Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy, tehdy i vy, kteří jste mě následovali, usednete na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct pokolení Izraele. 29A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě. 30Mnozí první budou poslední a poslední první.“

 

 

19. kapitola 1. část

 

Delegace v zajordání

aneb jak je to s manželstvím? Ale vlastně jak Ježíš respektuješ Mojžíšův zákon…

 

Když Ježíš dokončil tato slova, odebral se z Galileje do krajin judských za Jordán. 2Velké zástupy šly za ním, a on je tam uzdravil.

3Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“ 4Odpověděl jim: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘? 5A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo;‘ 6takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!

7Namítnou mu: „Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?“ 8Odpoví jim: „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo. 9Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.

10Učedníci mu řekli: „Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit.“ 11On jim odpověděl: „Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je to dáno. 12Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop.“

 

Nebraňte dětem

13Tehdy k němu přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci jim to zakazovali. 14Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské.“ 15Požehnal jim a šel dál.

 

 

Co předchází 18. kapitole?

  • proměnení na hoře – tři „vyvolení“ učedníci zažívají nebesého setkání.
  • Ježíš uzdravuje náměsíčného, kterého ostatní učedníci uzdravit nemohli. Vytýkaji malověrnost.
  • Ježíš ohlašuje, že bude trpět a bude vzkříšen.

Výkladové poznámky vychází zejména z komentáře doc. Jiřího Mrázka

 

17. kapitola (závěr)

22 Když byli spolu v Galileji, řekl jim Ježíš: „Syn člověka bude vydán do rukou lidí; 23 zabijí ho, a třetí den bude vzkříšen.“ Velice se zarmoutili.

24 Když přišli do Kafarnaum, přistoupili k Petrovi výběrčí chrámové daně a řekli: „Váš Mistr neplatí chrámovou daň?“ 25 On řekl: „Platí!“ Když přišel domů, ještě než promluvil, řekl mu Ježíš: „Co myslíš, Šimone, od koho vybírají pozemští králové poplatky a daně? Od svých synů nebo od cizích lidí?“ 26 Když odpověděl: „Od cizích“, pravil mu Ježíš: „Synové jsou tedy svobodni. 27 Ale abychom je nepohoršili, jdi k moři, hoď udici; vytáhni rybu, která se první chytí, otevři jí ústa a najdeš peníz; ten vezmi a dej jim za mne i za sebe.“

 

18. kapitola – další velká Ježíšova řeč (čtvrtá)

kdo je největši?

V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: „Kdo je vlastně největší v království nebeském?“ 2Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed 3 a řekl:

„Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. 4 Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském. 5A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne. 6Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny.

  • svézt k hříchu? v řečtině – skandalidzein – nelze do češtiny přeložit věrně. Jmenovatelem všech možný překladů je něco jako „odvádět někoho z pravé cesty“.
  • máme dosáhnout „hodnosti dítěte“

7Běda světu, že svádí k hříchu! Svody sice nutně přicházejí, ale běda tomu, skrze koho přijdou.

  • opět zde dokonce třikrát za sebou skandalon – svádět k hříchu i svody… doslova skrze jakého člověka svody přijdou.

8Jestliže tě tvá ruka nebo noha svádí k hříchu, utni ji a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného ohně. 9Jestliže tě tvé oko svádí k hříchu, vyrvi je a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do ohnivého pekla. 10Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce. 11Vždyť Syn člověka přišel spasit, co zahynulo.

  • bědnost světa a bědnost jednotlivce skrze, kterého v tomto bědném světě přichází „bída“ – ztroskotání.
  • klasická Ježíšova provokace, věnována všem těm, kteří tak rádi manipulují druhými… Ježíš nečeká, že by se manipulující hromadně začali sebepoškozováním kát.. Chce ale jasně ukázat, že kdo by si chtěl z „církve“ potažmo lidského společenství udělat svoji firmičku, jeho cesta se s královstvím nebeským mine…Celá tato pasáž je nadsázka, to o co jde je upozornit, že jako dítě – „tedy maličký“ je terpve ten, kdo má anděle blízko nebeského Otce.

12 Co myslíte? Má-li někdo sto ovcí a jedna z nich zabloudí, nenechá těch devadesát devět na horách a nejde hledat tu, která zbloudila? 13A podaří-li se mu ji nalézt, amen, pravím vám, bude se z ní radovat víc než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. 14Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul jediný z těchto maličkých.

  • prohloubení myšlenky „maličkého“ – v tomto smyslu zapomenutého…

15Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. 16Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ‚ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď‘. 17Jestliže ani je neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.

  • jediné místo, kde se v evangeliích mluví o církvi :-).

18Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi. 19Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. 20Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“

  • zvláštní moc „církve“ – odmítnout nebo přijmout? Kde jsou dva, neb tři…
  • následuje podobenství o nekonečném odpouštění.

21Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?“22Ježíš mu odpověděl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“

23„S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků.24Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen mnoho tisíc hřiven.25Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu.26Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ‚Měj se mnou strpení, a všecko ti vrátím!‘27Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil.28Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: ‚Zaplať mi, co jsi dlužen!‘ 29Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!‘30On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh.31Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo.32Tu ho pán zavolal a řekl mu: ‚Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil;33neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?‘34A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. –35Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru.“

Co předchází 17 kapitole?

  • spor o znamení – hádka ze saduceji a farizeji
  • učedníci se shánějí po chlebu. Ježíš je ale varuje před kvasem farizeů. Jako by stále ještě nevěřili Ježíšovi, že je nasytí. Bojí se něčeho, co není hrozba, ale toho co je opravdová hrozba, to ani nevnímají…
  • Za koho mne pokládáte? Vyznání víry učedníka Petra u Caesareje Filipovy.
  • v zápěti, ale předpověď utrpení, na které Petr odpovídá domlouváním Ježíšovi. Ježíš jeho rady příkře odmítne…

 

17. kapitola Matoušova evangelia

Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra a Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. 2 A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý. 3 A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. 4 Nato promluvil Petr a řekl Ježíšovi:

„Pane, je dobré, že jsme zde; chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ 5 Ještě nedomluvil, a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: „Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.“  6 Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. 7 Ale Ježíš k nim přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte a nebojte se.“ 8 Oni pozvedli oči a neviděli už nikoho jiného, než Ježíše samotného.

9 Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých.“

10 Učedníci se ho ptali: „Jak to, že říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?“ 11 On jim odpověděl: „Ano, Eliáš přijde a obnoví všecko. 12 Avšak pravím vám, že Eliáš již přišel, ale nepoznali ho a udělali s ním, co se jim zlíbilo; tak i syn člověka bude od nich trpět.“

13 Tehdy učedníci pochopili, že mluvil o Janu Křtiteli.

14 Když přišli k zástupu, přistoupil k němu jeden člověk a na kolenou prosil: 15 „Pane, smiluj se nad mým synem, neboť je náměsíčný a je na tom zle: často padá do ohně a často do vody. 16 A přivedl jsem ho k tvým učedníkům a nemohli ho uzdravit.“ 17 Ježíš odpověděl: „Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás ještě mám snášet? Přiveďte mi ho sem!“ 18 Ježíš mu pohrozil, a zlý duch z něho vyšel; od té chvíle byl chlapec zdráv. 19 Když byli učedníci s Ježíšem sami, přistoupili k němu a řekli: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ 20 On jim řekl: „Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: ‚Přejdi odtud tam‘, a přejde; a nic vám nebude nemožné.“ 21 Takový duch nevyjde jinak než modlitbou a postem.

22 Když byli spolu v Galileji, řekl jim Ježíš: „Syn člověka bude vydán do rukou lidí; 23 zabijí ho, a třetí den bude vzkříšen.“ Velice se zarmoutili.

24 Když přišli do Kafarnaum, přistoupili k Petrovi výběrčí chrámové daně a řekli: „Váš Mistr neplatí chrámovou daň?“ 25 On řekl: „Platí!“ Když přišel domů, ještě než promluvil, řekl mu Ježíš: „Co myslíš, Šimone, od koho vybírají pozemští králové poplatky a daně? Od svých synů nebo od cizích lidí?“ 26 Když odpověděl: „Od cizích“, pravil mu Ježíš: „Synové jsou tedy svobodni. 27 Ale abychom je nepohoršili, jdi k moři, hoď udici; vytáhni rybu, která se první chytí, otevři jí ústa a najdeš peníz; ten vezmi a dej jim za mne i za sebe.“

 

Setkání: 16. 4. 2020

Co předchází 16 kapitole?

  • Debata se zákoníky z Jeruzaléma o tom co je čisté a nečisté, co znečišťuje a co ne.
  • Ježíš se vydává do oblasti Týru a Sidonu (dnešní Libanon). Setkává se tam s Kananejkou (nejstarší název pro území Izraele, v podstatě ještě před příchodem Izraele), která ho přesvědčí, aby uzdravil její dceru. Ježíš se poprvé jasně vyslovuje, že spasení a Bůh Izraele se týká i světa mimo Izrael. Naplňuje se tak staré Izájášovo proroctví: 29, 17nn  Potrvá to jenom velmi krátce a Libanón se změní v sad a sad bude mít cenu lesa. I uslyší v onen den hluší slova knihy a oči slepých prohlédnou z temnoty a ze tmy. Pokorní se znovu budou radovat z Hospodina a nejubožejší z lidí budou jásat vstříc Svatému Izraele.
  • Ježíš už „doma“ v Galilei uzdravuje, koho přinesou. Následně pak odchází k hranicím s domovem, kde nasytí přes 4000 lidí. Což se dá interpretovat jako pozvání celého světa na Božího hostinu.
  • Ježíš opouští zástupy a pluje na neznámé místo Magadan.

 

16.kapitola – Spor o znamení

 

Přišli saduceové a farizeové a pokoušeli ho; žádali na něm, aby jim ukázal znamení z nebe.

2 On však jim odpověděl:

„Večer říkáte: ‚Bude krásně, je pěkný západ.‘ 3 A ráno: ‚Dnes bude nečas, slunce vychází do mraků.‘ Vzhled oblohy umíte posoudit a znamení časů nemůžete? 4 Pokolení zlé a zpronevěřilé hledá znamení; ale nebude mu dáno znamení, leč znamení Jonášovo.“

Opustil je a odešel.

 

Výklad

Nevíme, jestli se Ježíš nachází stále v Magadan, nebo je jinde. Víme jen, že za ním někdo přichází a chystá se spor. Tentokrát přichází tehdejší duchovní elita. Saduceové – ti kteří vedou chrámový kult, nevěří na vzkříšení z mrtvých a jim jde nejvíce o to, aby se hlavně nic nezměnilo. Snaží se spolupracovat s Římany, jak jen to jde, aby uchovali náboženský kult a uchovali jakoutakous autonomii. Z nich se také skládá nejspíše velerada. Přicházejí také farizeové (zbožní, vykladači Tóry), kteří josu Ježíšovy svými důrazy velmi blízko, ale přeci nebo právě proto se s ním přou. Farizeové se se saducei nemají rádi a jde tu o velmi zvláštní spojení. Ježíš je pro ně v některým momentech málo tradiční a v některých zase moc. Zdá se, že nejvíce jim vadí Ježíšova situační etika, která relativizuje Mojžíšův zákon. Ježíš to naopak vidí jako jeho naplnění. Největším sporem pak bude, jakým právě to Ježíš činí, kým tedy je. Ostatně tam míří i tato záležitost. Z Farizejského proudu se pak naplno vyvine synagogální židovství.

Otázky k přemýšlení
  1. Jaká je motivace saduceů a farizeů? a Jaká znamení očekávají?
  2. Jaká znamení bychom od Ježíše očekávali my?
  3. Co jsou vlastně znamení? Jaká znamení mě v životě ovlivnila, ovlivňují, a jaká by mě ovlivnila?
  4. Proč jim Ježíš nakonec žádná nedal, vynadal jim a odešel?

 

Opět téma chlebů a nechápavosti učedníků

5 Když byli učedníci na druhém břehu, shledali, že si zapomněli vzít chleby. 6 Ježíš jim řekl:

„Hleďte se mít na pozoru před kvasem saduceů a farizeů!“ 7 Oni však u sebe uvažovali: „Nevzali jsme chleba.“

8 Když to Ježíš zpozoroval, řekl: „Proč mluvíte o tom, malověrní, že nemáte chleba? 9 Ještě mi nerozumíte ani se nepamatujete na těch pět chlebů pro pět tisíc, a kolik košů jste sebrali? 10 Ani těch sedm chlebů pro čtyři tisíce, a kolik košů jste sebrali? 11 Což nerozumíte, že jsem k vám nemluvil o chlebech? Mějte se na pozoru před kvasem saduceů a farizeů!“ 12 Tehdy pochopili, že jim neřekl, aby se měli na pozoru před kvasem, nýbrž před učením farizeů a saduceů.

 

Výklad

Ježíš je s učedníky sám. Učedníci právě zjistili, že na něco důležitého zapomněli… Ježíš k nim ale chcem mluvit o předchozím setkání s far. a sad. Učedníci jsou ale zabráni do svých starostí. Ježíš jejich pozornost chce nasměrovat na něco podstatnějšího než, „co právě nemají (na co zapomněli)“.

Otázky k přemýšlení
  1. Před čím Ježíš varuje? Co vlastně říká?
  2. Proč učedníci ani po dvou obřích nasycení stále řeší vlastní hlad a starost o chleba?
  3. Co jsme zapomněli a zaneprázdnilo nás to tak, že nevnímáme, neslyšíme a nevidíme?
  4. Co je „kvasem farizeů a saduceů“ dnes? Co nám dnes brání vidět to podstatné?

 

Za koho mě pokládáte vy?

13 Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ 14 Oni řekli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“15 Řekl jim: „A za koho mne pokládáte vy?“ 16 Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ 17 Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. 18 A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. 19 Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“ 20 Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš. 21 Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.

 

Výklad

Ježíš jde na nejsevernější část Izraele. Caesarea Filipova je na úpatí hory (pohoří) Hermon (hranice se Sýrií). Cesarea je ale už takřka v zajordanské nížině. Poblíž pramení řeka Jordán. Filip I. Herodes, který vládl v Ježíšově době z ní učinil administrativní a hlavní město svého území. Stalo se to tedy poblíž velikého, důležitého a známého města. Po Filipově smrti (34.n.l.), ale přestává mít větší význam. Na počest císaře Augusta se toto město jmenuje Caesarea a tak se zde ozývá římské císařství. Evangelium tak před nás staví téma moc světa a moc Boží.

Otázky k přemýšlení
  1. Za koho mě pokládáte vy?
  2. Kdo je pro nás Ježíš?
  3. Co pro nás znamená věta, že církev nepřemůžou brány pekel?

 

Petr si bere Ježíše stranou

22 Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“ 23 Ale on se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“ 24 Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. 25 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. 26 Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět? 27 Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.

28 Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím.“

 

Výklad

Petr nepřijímá zprávu o Ježíšově utrpení. Má jinou představu o budoucnosti. Ježíšovi chce domluvit.

Otázky k přemýšlení
  1. Co znamenají Ježíšova slova o kříži, následování a životě?
  2. Jak se dotýká mé vlastní smrtelnosti a smrtelnosti mých blízkých?

 

V čem jest jediné tvé potěšení v životě i v smrti?

Jediné mé potěšení jest v tom, že živ jsa i umíraje nejsem sám svůj, nýbrž tělem i duší jsem svého věrného spasitele Jezu Krista. On svou drahou krví dokonale zaplatil za všechny mé hříchy, mne vykoupil ze všeliké moci ďáblovy a tak mne zachovává, že bez vůle Otce mého v nebesích ani vlas nemůže mi s hlavy spadnouti, ano, také mně vše musí sloužiti k dobrému. Proto mne též ujišťuje svým Duchem svatým o životě věčném a působí, že nadále jsem ze srdce ochoten a hotov jemu žíti.¨

In: Heidelberský katechismus, tj. křesťanské učení z roku 1623. HK byl poprvé vydán v Heidelberku 19. ledna 1563.

Setkání: 31. 3. 2020

 

Matouš 15 kapitola

časově podle Matoušova evangelia

  • nacházíme se po informaci, že Jan Křtitel byl na Herodově hostině stať. Ježíš a jeho učedníci v tuto chvíli na vlastní uši slyší, jak dopadají ti, kteří vystupují nonkonformně…
  • Ježíš, hledá samotu, ale zástupy ho překvapí. Nakonec pro ně připraví on hostinu. „20 I jedli všichni a nasytili se; a sebrali naláman‎ých chlebů, které zbyly, dvanáct pln‎ch košů. 21 A jedlo tam na pět tisíc mu‍žů kromě ‍žen a dětí.“
  • Na to Ježíš odešel do samoty a učedníci plují po rozbouřeném moři… Ježíš k nim po moři jako přízrak přichází. Petr ho chce následovat, ale nakonec po prvním kroku do vody spadne…
  • Ježíš ho zachrání, bouře se utiší, přistanou na druhé straně jezera. Najdou je opět zástupy. Ježíš uzdravuje…

 

Tehdy přišli k Ježíšovi z Jeruzaléma farizeové a zákoníci a řekli:

2 „Proč tvoji učedníci porušují tradici otců? Vždyť si před jídlem neomývají ruce!“ 3 On jim odpověděl: „A proč vy přestupujete přikázání Boží kvůli své tradici? 4 Vždyť Bůh řekl: ‚Cti otce i matku‘ a ‚kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí.‘ 5 Vy však učíte: Kdo řekne otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl pomoci, je obětní dar‘, 6 ten již to nemusí dát svému otci nebo matce. A tak jste svou tradicí zrušili slovo Boží. 7 Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, když řekl:

 8 ‚Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; 9 marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.'“

10 Svolal zástupy a řekl: „Slyšte a rozumějte: 11 Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje.“ 12 Tu přišli učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli to slovo?“ 13 Ale on jim odpověděl: „Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna. 14 Nechte je: slepí vedou slepé. A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy.“ 15 Petr mu na to řekl: „Vysvětli nám to podobenství!“ 16 On odpověděl: „I vy jste ještě nechápaví? 17 Nerozumíte, že to, co vchází do úst, přijde do břicha a jde do hnoje? 18 Však to, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje. 19 Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky. 20 To jsou věci, které člověka znesvěcují; ale jíst neomytýma rukama člověka neznesvěcuje.“

komentářové informace:

  • Ježíše vyhledají farizeové a zákoníci z Jeruzaléme. Přichází z centra na perifierii (Galilea), aby diskutovali. Není zcela jasné, jak Ježíše našli ani v jakém smýšlením přicházejí…
  • předpis umývání rukou je „tradice otců“ nikoliv přikázání z Mojžíšova zákona. Ježíš vytýká farizeům a zákoníkům, že dobovou tradici nadřazuji Tóře. Ale používá k tomu argument, který nám není zcela jasný.
  • Debata je shrnuta učedníky, že se far+zák.urazili…
  • Iz 29 kapitola:  11 Vidění toho všeho vám bude jako slova zapečetěné knihy. Dají ji tomu, kdo umí číst, se slovy: „Přečti to.“ On však odpoví: „Nemohu, je zapečetěná.“ 12 I bude kniha předána tomu, kdo neumí číst, se slovy: „Přečti to.“ A on odpoví: „Neumím číst.“ 13 Panovník praví: „Protože se tento lid přibližuje ke mně ústy a ctí mě svými rty, ale svým srdcem se ode mne vzdaluje a jejich bázeň přede mnou se stala jen naučeným lidským příkazem, 14 proto i já budu dále podivuhodně jednat s tímto lidem, divně, předivně. Zanikne moudrost jeho moudrých a rozumnost jeho rozumných bude zakryta.“ 15 Běda těm, kdo své záměry skrývají hluboko před Hospodinem, v temnotách konají své činy a říkají: „Kdopak nás vidí a kdo o nás ví?“ 16 Je to vaše převrácenost, jestliže je hrnčíř oceňován stejně jako hlína. Což říká dílo o tom, kdo je udělal: „On mě neudělal?“ Což výtvor řekne o svém tvůrci: „On ničemu nerozumí?“ 17 Potrvá to jenom velmi krátce a Libanón se změní v sad a sad bude mít cenu lesa. 18 I uslyší v onen den hluší slova knihy a oči slepých prohlédnou z temnoty a ze tmy. 19 Pokorní se znovu budou radovat z Hospodina a nejubožejší z lidí budou jásat vstříc Svatému Izraele.
  • rty (ústa) x srdce a dovnitř x ven a také kudy ven 🙂 -> Jak a co se do člověka důstává je sekundární, důležité je, co vychází z lidských úst a lidského srdce. 
  • Markovo evangelium doplňuje, že tímto podobenstvím Ježíš všechna jídla prohlásil za čisté. Matouš tuto informaci svým čtenářům nesdělí. Je zde patrné, že Matouš mluví k židokřesťanům, zatímco Marek spíše k nežidovské části křesťanstva.

21 Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu (za Izajáše Libanon).

  • zde je předěl. Ježíš odchází z území Galieje (domácí prostředí) na území cizí – pohanské.

22 A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: „Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“ 23 Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: „Zbav se jí, vždyť za námi křičí!“ 24 On odpověděl: „Jsem poslán ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“ 25 Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi!“ 26 On jí odpověděl: „Nesluší se vzít chleba dětem a hodit jej psům.“ 27 Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“ 28 Tu jí Ježíš řekl: „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera zdráva.

komentářové informace

  • kananejka zástupkyně pohanů – SZ Izrael se od kananejců distancoval – to jsou ti jiní. Před tím se setkal s pohany v Gadaře, kde vyhnal zlé duchy. Zde poprvé žena, která Ježíše přiměje, aby se její věcí vůbec zabýval a nakonec vyřešil. Výrok o její víře ostrře kontrastuje se slepotou zbožných.
  • Nejen pro ztracené ovce Izraele, ale i pro pohany je tu chleba připravený…
  • další předěl, „návrat k jezeru“ vypadá to, že je stále na území pohanů má to své podstatnění, které se záhy dozvíme.

 29 Odtud Ježíš přešel zase ke Galilejskému moři; vystoupil na horu a posadil se tam.

30 Tu se k němu sešly celé zástupy a měly s sebou chromé, mrzáky, slepé, hluchoněmé a mnohé jiné. Kladli je k jeho nohám a on je uzdravil, 31 takže se zástupy divily, když viděly, že němí mluví, mrzáci jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; i velebili Boha izraelského.

  • uzdravuje i ty, kterým něco chybělo: noha, ruka, oko – ti nesměli do chrámu. Matouš tím říká, těmto království Boží neunikne i oni jsou uzdravováni.

32 Ježíš si zavolal své učedníky a řekl: „Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. Poslat je domů hladové nechci, aby nezemdleli na cestě.“ 33 Učedníci mu namítli: „Kde vezmeme na poušti tolik chleba, abychom nasytili takový zástup?“ 34 Ježíš jim řekl: „Kolik máte chlebů?“ Odpověděli: „Sedm a několik rybiček.“ 35 I nařídil zástupu usednout na zem; 36 potom vzal těch sedm chlebů i ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům. 37 I jedli všichni a nasytili se; a zbylých nalámaných chlebů sebrali ještě sedm plných košů. 38 Těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.

39 potom propustil zástupy, vstoupil na loď a připlul na území Magadan.

komentářové informace

  • v předchozí kapitole nasyceno 5 000 a zbylo 12 košů. Toto nasycení následuje po uzdravení kananejky… neizraelky… Vypadá to, že toto je příběh o potvrzení, že pokrm Boží je tu i pro neizraelce. 7 – číslo plnosti, 4 – čtyři světové strany. 12 – SZ Izrael, 5 – 4 světově strany + 1 Izrael. Jinak navlas stejné jako první nasycení ve 14. kapitole.
  • Magadan – tajemné místo. Nevíme, co to znamená ani, kde je.

Mapa, kudy se Ježíš mohl pohybovat v kapitolách 14. – 17. Velmi orientační.