Vršovický sbor > Sborový program a ohlášky > Program > Třicátníci – podklady pro setkání online

Třicátníci – podklady pro setkání online

Odkaz na třicátníky 2. 12.2021 začínáme ve 20.00

heslo: Vrsovice

tentokrát se spojíme přes ZOOM nebo fyzicky ve sboru

Další setkání proběhne ve čtvrtek dle domluvy 2.12. 2021 ve 20.00, další setkání proběhne dle možností netradičně v úterý 4.1.2022

Milí přátelé, založil jsem tuto stránku jako takový podkladník pro naše třicátnická online setkávání. Snad to bude pomocí, nejen pro konkrétní setkávání.

Aktuálně čteme list Galatským od apoštola Pavla

Z komentáře Ladislava Tichého:

„Svoboda“ v listu Galaťanům*
Novozákonní list Galaťanům je charakteristický tím, že v něm apoštol Pavel rozvíjí pouze jedno hlavní téma. Je to otázka ospravedlnění před Bohem na základě víry v Ježíše Krista (srov. Gal 2,16). Ale při zdůvodňování a rozvíjení tohoto hlavního tématu zdůrazňuje Pavel také (logicky nezbytně) některé související hodnoty, aniž hlavní téma úplně opouští. Mezi nimi zaujímá nepochybně významné místo pojem svobody. Apoštol Pavel rozhodně na některých místech listu (především v 5,1 a 5,13) nepřehlédnutelným způsobem zdůrazňuje význam svobody pro křesťany. Proto také „svoboda“ bývá označována za jedno z hlavních témat nebo dokonce za
základní poselství listu Galaťanům. Nezřídka bývá tento list také označován jako „Magna Charta křesťanské svobody“. Cílem této studie je zjistit, jak chápal apoštol Pavel pojem svobody v listu Galaťanům, a také určit, jaký význam přísluší tomuto pojmu v teologickém poselství listu křesťanům do Galacie. K tomu bude zapotřebí nejprve identifikovat a potom také analyzovat a interpretovat všechna místa, kde se v tomto listu o svobodě hovoří.

Ladislav Tichý

Galatským

Shrnutí přečteného

  • Galatští se odvracejí od evangelia, které jim Pavel zvěstoval
  • Pavel mluví o svém obrácení a povolání samotným Kristem před Damaškem
  • Apoštolové uznávají “jeho (Pavlovo) evangelium” –> křesťané z pohanů nemusí po křtu dodržovat židovský Zákon. Jeho misie je platná.
  • Petr je ale v této praxi nedůsledný…přimkne se k názoru, že pohané se mají nechat obřezat -> dochází ke sporu!
  • Pavel trvá na tom, že Zákon sám o sobě nevede až k cíli!
    • 2, 21 Nepohrdám Boží milostí: Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná. (Gal. 2:21 CEP)
    • 3, 26 Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. 27 Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. 28 Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. 29 Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. (Gal. 3:26-29 CEP)
    • I křesťané jsou Božím lidem skrze Abrahama (3,10-4,11)
  • Pro křesťany již Zákon není dozorcem, jsme svéprávní, svobodní, můžeme se na Boha obracet přímo.

6. kapitola

1 Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení.
2 Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův.
3 Myslí-li si někdo, že je něco, a přitom není nic, klame sám sebe.
4 Každý ať zkoumá své vlastní jednání; pak bude mít čím se chlubit, bude-li hledět jen na sebe a nebude se porovnávat s druhými.
5 Každý bude odpovídat sám za sebe.
6 Kdo je vyučován v slovu, nechť se s vyučujícím dělí o všechno potřebné k životu.
7 Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí.
8 Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný.
9 V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas.
10 A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry.
11 Teď vám píši vlastní rukou; všimněte si velkého písma.
12 Ti, kteří chtějí dobře vypadat před lidmi, nutí vás, abyste se dávali obřezat, jen aby nebyli pronásledováni pro kříž Krista Ježíše.
13 Vždyť ani ti, kdo jsou obřezáni, zákon nezachovávají; chtějí, abyste se dali obřezat jen proto, aby se mohli pochlubit tím, co se stalo na vašem těle.
14 Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět.
15 Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém stvoření.
16 A všem, kdo se budou řídit tímto pravidlem, Izraeli Božímu, pokoj a slitování.
17 Ať už mi nikdo nepůsobí těžkosti, vždyť já nosím na svém těle jizvy Ježíšovy.
18 Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi, bratří. Amen.

(Gal. 6:1-1:1 CEP)

5. kapitola

1Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho. 2Slyšte, co vám já, Pavel, říkám: Dáváte-li se obřezat, Kristus vám nic neprospěje. 3Znovu dosvědčuji každému, kdo se dá obřezat, že je zavázán zachovávat celý zákon. 4Odloučili jste se od Krista vy všichni, kteří chcete dojít ospravedlnění na základě zákona, pozbyli jste milosti. 5My však z moci Ducha a ve víře očekáváme spravedlnost, která je naší nadějí. 6V Kristu Ježíši nezáleží na tom, je-li někdo obřezán či ne; rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou. 7Běželi jste dobře! Kdo vám zabránil, abyste se drželi pravdy?

8Jistě to nevyšlo od toho, který vás povolává. 9Málo kvasu celé těsto prokvasí. 10Ale já k vám v Pánu mám důvěru, že se neuchýlíte k jinému smýšlení. Ten však, kdo vás uvádí do zmatku, neujde soudu, ať je to kdokoli. 11Kdybych já, bratří, dosud kázal, že obřízka je nutná, proč bych byl vlastně pronásledován? Vždyť by tím bylo odstraněno pohoršení, jímž je kříž 12Ti, kteří mezi vás kvůli obřízce vnášejí neklid, ať se rovnou vyklestí!

13Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. 14Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! 15Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili. 16Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. 17Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete. 18Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem. 19Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost. 20modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, 21závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím.

22Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, 23tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.

24Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. 25Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. 26Nehledejme prázdnou slávu, nebuďme jeden k druhému vyzývaví, nezáviďme jeden druhému.

4. kapitola

4:1 Chci říci: Pokud je dědic nezletilý, ničím se neliší od otroka, ač je pánem všeho.
2 Je podřízen poručníkům a správcům až do doby, kterou otec předem stanovil.
3 Tak i my, když jsme byli nedospělí, byli jsme otroky vesmírných mocí.
4 Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, 5 aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. 6 Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče. 7 A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z moci Boží i dědic.

8 Dříve jste však neznali Boha a byli jste otroky bohů, kteří ve skutečnosti bohy nejsou. 9 Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni. Jak to, že se zase navracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví? 10 Dodržujete ustanovení pro dny a měsíce, období a roky!

11 Bojím se, aby úsilí, které jsem vám věnoval, nebylo nakonec nadarmo. 12 Snažte se mi porozumět, bratří, jako já mám porozumění pro vás; prosím vás o to. Nic jste mi neublížili. 13 Víte, že jsem byl nemocen, když jsem u vás poprvé zvěstoval evangelium. 14 Vy jste se však ode mne neodvrátili s ošklivostí, ačkoli to pro vás bylo pokušením, ale přijali jste mne jako posla Božího, jako Krista Ježíše. 15 Kam se podělo to vaše nadšení? Mohu vám dosvědčit, že kdyby to bylo možné, byli byste pro mne obětovali vlastní oči. 16 Stal jsem se vaším nepřítelem tím, že vám říkám pravdu? 17 Oni se o vás horlivě ucházejí, ale nemyslí to dobře; chtějí vás připravit o spásu a strhnout vás na svou stranu. 18 Je správné horlit, ale pro dobrou věc a vždycky, nejen tehdy, když jsem u vás, moje děti. 19 Znovu vás v bolestech rodím, dokud nebudete dotvořeni v podobu Kristovu. 20 Jak bych teď chtěl být u vás a najít pro svou řeč pravý tón, vždyť si s vámi nevím rady!

21 Odpovězte mi vy, kteří chcete být pod zákonem: Co slyšíte v zákoně? 22 Čteme tam, že Abraham měl dva syny, jednoho z otrokyně a druhého ze ženy svobodné. 23 Ten z otrokyně se narodil jen z vůle člověka, ten ze svobodné podle zaslíbení.
24 Je to řečeno obrazně. Ty dvě ženy jsou dvě smlouvy, jedna z hory Sínaj, která rodí děti do otroctví; to je Hagar. 25 Hagar znamená horu Sínaj v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť žije v otroctví i se svými dětmi.
26 Ale budoucí Jeruzalém je svobodný, a to je naše matka. 27 Vždyť stojí psáno: ‚Raduj se, neplodná, která nerodíš, jásej a volej, která nemáš bolesti, neboť mnoho dětí bude mít osamělá, více než ta, která má muže.‘
28 Vy, bratří, jste dětmi zaslíbení jako Izák. 29 Ale jako tenkrát ten, který se narodil pouze z těla, pronásledoval toho, který se narodil z moci Ducha, tak je tomu i nyní.

30 Co však říká Písmo? ‚Vyžeň otrokyni i jejího syna, neboť syn otrokyně nebude dědicem spolu se synem svobodné.‘

31 A proto, bratří, nejsme syny otrokyně, nýbrž ženy svobodné.

 

3. kapitola

CEP Galatians 3:1 Vy pošetilí Galatští, kdo vás to obloudil – vždyť vám byl tak jasně postaven před oči Ježíš Kristus ukřižovaný!
2 Chtěl bych se vás zeptat jen na jedno: dal vám Bůh svého Ducha proto, že jste činili skutky zákona, nebo proto, že jste uvěřili zvěsti, kterou jste slyšeli?
3 To jste tak pošetilí? Začali jste žít z Ducha Božího, a teď spoléháte sami na sebe?
4 Tak veliké věci jste prožili nadarmo? A kdyby jen nadarmo!
5 Ten, který vám udílí Ducha a působí mezi vámi mocné činy, činí tak proto, že plníte zákon, nebo proto, že jste slyšeli a uvěřili?
6 Pohleďte na Abrahama: ‚uvěřil Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.‘
7 Pochopte tedy, že syny Abrahamovými jsou lidé víry.
8 Protože se v Písmu předvídá, že Bůh na základě víry ospravedlní pohanské národy, dostal už Abraham zaslíbení: ‚V tobě dojdou požehnání všechny národy.‘
9 A tak lidé víry docházejí požehnání spolu s věřícím Abrahamem.
10 Ti však, kteří spoléhají na skutky zákona, jsou pod kletbou, neboť stojí psáno: ‚Proklet je každý, kdo nezůstává věren všemu, co je psáno v zákoně, a nečiní to.‘
11 Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: ‚Spravedlivý bude živ z víry.‘
12 Zákon však nevychází z víry, nýbrž praví: ‚Kdo bude tyto věci činit, získá tím život.‘
13 Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: ‚Proklet je každý, kdo visí na dřevě‘.
14 To proto, aby požehnání dané Abrahamovi dostaly v Ježíši Kristu i pohanské národy, abychom zaslíbeného Ducha přijali skrze víru.
15 Bratří, znázorním to příkladem: ani lidskou závěť jednou pravoplatně potvrzenou nemůže nikdo zrušit nebo k ní něco přidat.
16 Slib byl dán Abrahamovi a ‚jeho potomku‘; nemluví se o potomcích, nýbrž o potomku: je jím Kristus.
17 Chci tím říci: Smlouvu, od Boha dávno pravoplatně potvrzenou, nemůže učinit neplatnou zákon, vydaný teprve po čtyřech stech třiceti letech, a tak zrušit slib.
18 Kdyby totiž dědictví plynulo ze zákona, nebylo by založeno na slibu. Abrahamovi je však z milosti Bůh přiřkl svým slibem.
19 Jak je to potom se zákonem? Byl přidán kvůli proviněním jen do doby, než přijde ten zaslíbený potomek; byl vyhlášen anděly a svěřen lidskému prostředníku.
20 Prostředníka není potřebí tam, kde jedná jen jeden, a Bůh je jeden.
21 Je tedy zákon proti Božím slibům? Naprosto ne! Kdyby tu byl zákon, který by mohl dát život, pak by vskutku spravedlnost byla ze zákona.
22 Ale podle Písma je všechno v zajetí hříchu, aby se zaslíbení, dané víře v Ježíše Krista, splnilo těm, kdo věří.
23 Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena.
24 Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry.
25 Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce.
26 Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši.
27 Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli.
28 Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou.
29 Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. (Gal. 3:1-29 CEP)

2. kapitola

1 Potom jsem se po čtrnácti letech znovu vypravil do Jeruzaléma spolu s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita. 2 Šel jsem tam na Boží pokyn a těm, kteří jsou ve zvláštní vážnosti, jsem v soukromí předložil evangelium, které zvěstuji pohanům, aby snad moje nynější i dřívější úsilí nebylo nadarmo. 3 Ale ani Titus, který tam byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen, aby se dal obřezat, 4 jak chtěli ti, kteří předstírali, že jsou bratří, a pokoutně se mezi nás vetřeli s úmyslem slídit po naší svobodě, kterou máme v Kristu, aby nás uvedli do otroctví zákona. 5 Před těmi jsme však ani na okamžik necouvli a nepodrobili jsme se jim, aby vám byla zachována pravda evangelia.
6 Od těch však, kteří se těšili zvláštní vážnosti – čím kdysi byli, na tom mi nic nezáleží, Bůh přece nikomu nestraní – ti tedy, kteří se těšili zvláštní vážnosti, mi nic dalšího neuložili; 7 naopak nahlédli, že mně bylo svěřeno zvěstovat evangelium pohanům tak jako Petrovi židům. 8 Vždyť ten, který dal Petrovi sílu k apoštolství mezi židy, dal ji také mně k službě mezi pohany. 9 Když poznali milost, která mi byla dána – Jakub a Petr a Jan, kteří byli uznáváni za sloupy církve – podali mně a Barnabášovi pravici na stvrzení naší dohody, že my půjdeme mezi pohany a oni mezi židy. 10 Jen žádali, abychom pamatovali na jejich chudé, a právě o to jsem vždy horlivě usiloval.

11 Když pak Petr přišel do Antiochie, postavil jsem se otevřeně proti němu, protože byl zřejmě v neprávu. 12 Nejprve jídal totiž společně s pohany; když však přišli někteří lidé z okolí Jakubova, začal couvat a oddělovat se, protože se bál zastánců obřízky. 13 A spolu s ním se takto pokrytecky chovali i ostatní Židé, takže jejich pokrytectvím se dal strhnout i Barnabáš. 14 Když jsem však viděl, že nejdou přímo za pravdou evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: „Jestliže ty, který jsi Žid, nedodržuješ mezi námi židovský zákon, jak to, že nutíš pohany, aby ho dodržovali?“ 15 My jsme od narození Židé a ne ‚hříšní pohané‘, 16 víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona ‚nebude nikdo ospravedlněn‘. 17 Jestliže hledáme ospravedlnění v Kristu a jsme tedy zřejmě i my hříšníci, je snad proto Kristus služebníkem hříchu? Naprosto ne! 18 Jestliže chci znovu stavět, co jsem dříve zbořil, usvědčuji sám sebe jako viníka před zákonem. 19 Já však, odsouzen zákonem, jsem mrtev pro zákon, abych živ byl pro Boha. Jsem ukřižován spolu s Kristem, 20 nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. 21 Nepohrdám Boží milostí: Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná.

 

1. kapitola

Pavel, apoštol povolaný a pověřený nikoliv lidmi, ale Ježíšem Kristem a Bohem Otcem, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, 2 i všichni bratří, kteří jsou zde se mnou, církvím v Galacii:
3 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, 4 který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. 5 Jemu buď sláva na věky věků. Amen.

6 Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. 7 Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. 8 Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! 9 Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet!
10 Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým. 11 Ujišťuji vás, bratří, že evangelium, které jste ode mne slyšeli, není z člověka.
12 Vždyť já jsem je nepřevzal od žádného člověka ani se mu nenaučil od lidí, nýbrž zjevil mi je sám Ježíš Kristus. 13 Slyšeli jste přece o tom, jak jsem si kdysi vedl, když jsem ještě byl oddán židovství, jak horlivě jsem pronásledoval církev Boží a snažil se ji vyhubit. 14 Vynikal jsem ve věrnosti k židovství nad mnoho vrstevníků v našem lidu a nadmíru jsem horlil pro tradice našich otců. 15 Ale ten, který mě vyvolil už v těle mé matky a povolal mě svou milostí, rozhodl se 16 zjeviti mně svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům. Tehdy jsem nešel o radu k žádnému člověku, 17 ani jsem se nevypravil do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly dříve než já, nýbrž odešel jsem do Arábie a potom jsem se zase vrátil do Damašku. 18 Teprve o tři léta později jsem se vydal do Jeruzaléma, abych se seznámil s Petrem, a zůstal jsem u něho dva týdny. 19 Nikoho jiného z apoštolů jsem neviděl, jen Jakuba, bratra Páně. 20 Před tváří Boží vás ujišťuji, že to, co vám píšu, není lež. 21 Potom jsem odešel do končin Sýrie a Kilikie.22 V církvích Kristových v Judsku mne osobně neznali; 23 jen slyšeli, že ten, který dříve pronásledoval církev, nyní zvěstuje víru, kterou předtím chtěl vyhubit; 24 a děkovali za mne Bohu.

 

Mt 28 kapitola – VZKŘÍŠENÍ

1 Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu.
2 A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něm. 3 Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. 4 Strážci byli strachem bez sebe a strnuli jako mrtví. 5 Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. 6 Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel.
7 Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“

8 Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům.
9 A hle, Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny.“ Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. 10 Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí.“

11 Když se ženy vzdálily, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím, co se všechno stalo. 12 Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům značné peníze 13 s pokynem: „Řekněte, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali. 14 A doslechne-li se to vladař, my to urovnáme a postaráme se, abyste neměli těžkosti.“
15 Vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo. A ten výklad je rozšířen mezi židy až podnes.

16 Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. 17 Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. 18 Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. 19 Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého 20 a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“

Proběhlo dříve

Matouš 27. – PAŠIJE

26 Tu jim propustil Barabáše, Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.

27 Vladařovi vojáci dovedli Ježíše do místodržitelství a svolali na něj celou setninu. 28 Svlékli ho a oblékli mu nachový plášť, 29 upletli korunu z trní a posadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali hůl, klekali před ním a posmívali se mu: „Buď zdráv, židovský králi!“ 30 Plivali na něj, brali tu hůl a bili ho po hlavě. 31 Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. A odvedli ho k ukřižování.

32 Cestou potkali jednoho člověka z Kyrény, jménem Šimona; toho přinutili, aby nesl jeho kříž.

33 Když přišli na místo zvané Golgota, to znamená ‚Lebka‘, 34 dali mu napít vína smíchaného se žlučí; ale když je okusil, nechtěl pít. 35 Ukřižovali ho a losem si rozdělili jeho šaty; 36 pak tam stáli a střežili ho.

37 Nad hlavu mu dali nápis o provinění: „To je Ježíš, král Židů.“ 38 S ním byli ukřižováni dva povstalci, jeden po pravici a druhý po levici. 39 Kolemjdoucí ho uráželi; potřásali hlavou 40 a říkali: „Když chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej znovu postavit, zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!“ 41 Podobně se mu posmívali i velekněží spolu se zákoníky a staršími. Říkali: 42: Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský – ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho! 43 Spolehl se na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj. Vždyť řekl: ‚Jsem Boží Syn!'“ 44 Stejně ho tupili i povstalci spolu s ním ukřižovaní.

45 V poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin. 46 Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lama sabachtani?“, to jest: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?‘ 47 Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo tu stáli: „On volá Eliáše.“ 48 Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nabodl na tyč a dával mu pít. 49 Ostatní však říkali: „Nech ho, ať uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho!“ 50 Ale Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a skonal.

51 A hle, chrámová opona se roztrhla v půli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly, 52 hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; 53 vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili. 54 Setník a ti, kdo s ním střežili Ježíše, když viděli zemětřesení a všechno, co se dálo, velmi se zděsili a řekli: „On byl opravdu Boží Syn!“ 55 Zpovzdálí přihlíželo mnoho žen, které provázely Ježíše z Galileje, aby se o něj staraly; 56 mezi nimi Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova i Josefova, a matka synů Zebedeových.

57 Když nastal večer, přišel zámožný člověk z Arimatie, jménem Josef, který také patřil k Ježíšovým učedníkům. 58 Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát přikázal, aby mu je dali. 59 Josef tělo přijal, zavinul je do čistého plátna 60 a položil je do svého nového hrobu, který měl vytesaný ve skále; ke vchodu hrobu přivalil veliký kámen a odešel. 61 Byla tam Marie z Magdaly a jiná Marie, které seděly naproti hrobu. 62 Nazítří, po pátku, shromáždili se velekněží a farizeové u Piláta63 a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník řekl ještě za svého života: ‚Po třech dnech budu vzkříšen.‘ 64 Dej proto rozkaz, ať je po tři dny hlídán jeho hrob,aby nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu, že byl vzkříšen z mrtvých; to by pak byl poslední podvod horší než první.“ 65 Pilát jim odpověděl: „Zde máte stráž, dejte hrob hlídat, jak uznáte za dobré.“66 Oni odešli, zapečetili kámen a postavili k hrobu stráž.

poznámky k textu:

  • jako prvního, koho Ježíšova smrt zachrání je Barabáš, zřejmě povstalec.
  • vladařovi vojáci: z veřejného prostranství vedou Ježíše dovnitř, kde se na něj seběhnou celá kasárna, aby se pobavili. Akt zesměšnění a potupy, zřejmě bez nenávisti. Z prosté nudy se vojáci baví na účet odsouzeného na smrt. Setnina doslova znamená 600-1000 vojáků. Plášť, který dostane má barvu důstojnického pláště, tedy červenou. Koruna z trní a hůl z rákosu či třtiny. Dle Mrázkova komentáře vojáci vědomě či nevědomě dělají: popravují Ježíšovu důstojnost. Akt ponížení a psychického týrání (po tom a před tím fyzickým), skrze parodii na oslavu krále, se ale nevědomě klaní skutečnému králi. Ježíš se stává poníženým králem, přesně tak jak předpověděl. Skutečnou autoritu si získává svou bezmocí.
  • Šimon z Kyrény: místo Šimona Petra nese kříž jiný Šimon. Je to někdo neznámý, kdo šel kolem. Po celonočním výslechu, soudu, bičování a psychického teroru už není Ježíš schopen nést kříž (vrchní břevno) sám. Kde jsou ostatní učedníci?
  • Golgota: lebka, je za městem, ale u frekventované cesty, je na očích všech, kdo do města a z města jdou.
  • víno se žlučí: snad jako nápoj, který má uspíšit smrt, či pomoct od bolesti.
  • ukřižování: dle větného rozboru se nejedná o hlavní děj. Evangelista toto klíčové místo jazykově nijak nevypichuje. Vedlejší větou (přechodníkem) ji pouze oznámí. Podobně jako udaj o Ježíšově narození (Mrázek). Evangelista se nezmiňuje zda je na kříž přivázán, přibit, zda má kříž tvar písmene T, X, nám známého kříže.
  • Sloveso (děj), který je nakonec v hlavním čase, je „losem si rozdělili jeho šaty.“ Narážka na Žalm 22, 2-23
    • 2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám.
      3 Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci.
      4 Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele.
      5 Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout.
      6 Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni.
      7 Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu.
      8 Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou:
      9 „Svěř to Hospodinu!“ „Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!“
      10 Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou.
      11 Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh.
      12 Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám!
      13 Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili.
      14 Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist.
      15 Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru.
      16 Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti!
      17 Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy,
      18 mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem.
      19 Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv.
      20 Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc!
      21 Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou;
      22 zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců! – A tys mi odpověděl.
      23 O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit.
  • smrt nastává pomalu. Vojáci vsedě čekají. Hlídají pod křížem, aby ho někdo nezachránil.
  • Tabulka s nápisem: zde naplno a před očima všech stojí napsáno že Ježíš je král. Ironií je, že toto označení píší cizinci. Podobně jako na začátku evangeliu v podání mudrců (tří králů): 2,2 „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Ježíš získává čestné místo uprostřed zločinců. Král mezi lupiči.
  • posměch okolí: postaven na tom, že Ježíš mluvil mocně, ale teď je bezmocný. Zjišťujeme, že se posmívají také velekněží a zákoníci a starší lidu. Pozor nejsou zde jmenovaní farizeové, ti co se po zboření chrámu ujmou židovského náboženství. Matouš jasné rozlišuje na ty, kdo stojí proti Ježíšovi i skutkem nejen slovem. Na klíčových místech, které líčí pašije farizeové vůbec nejsou. Slyšíme posun v ústech velekněží. Namísto král Židů král izraelský. Mesiáš, Spasitel, by tady takhle nevisel. To je pro ně důkaz, že Ježíš mesiášem není. Všichni přítomní se vysmívají i lotři na kříži…
  • tma: traduje se, že padla také po zavraždění G.I. Caesara. Tma v obou připadech znamená, že smrt, která nastala přesahuje dané místo. V tomto případě jde o kosmickou událost. Tomuto porozumění vede také roztrhnutá opona.
  • Eliáš: postava, kterou očekává celý Izrael.

 

Mt 27:1 Když bylo ráno, uradili se všichni velekněží a starší lidu proti Ježíšovi, že ho připraví o život. 2 Spoutali ho, odvedli a vydali vladaři Pilátovi. 3 Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším 4 a řekl: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“ Ale oni mu odpověděli: „Co je nám po tom? To je tvoje věc!“ 5 A on odhodil peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se.

6 Velekněží sebrali peníze a řekli: „Není dovoleno dát je do chrámové pokladny, je to odměna za krev.“ 7 Uradili se tedy a koupili za ně pole hrnčířovo k pohřbívání cizinců. 8 Proto se to pole jmenuje ‚Pole krve‘ až dodnes. 9 Tak se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: ‚Vzali třicet stříbrných, cenu člověka, na kterou ho ocenili synové Izraele; 10 a dali ji za pole hrnčířovo, jak jim přikázal Hospodin.‘

11 A Ježíš byl postaven před vladaře. Vladař mu položil otázku: „Ty jsi král Židů?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám to říkáš.“ 12 Na žaloby velekněží a starších nic neodpovídal. 13 Tu mu řekl Pilát: „Neslyšíš, co všechno proti tobě svědčí?“ 14 On mu však neodpověděl ani na jedinou věc, takže se vladař velice divil. 15 O svátcích měl vladař ve zvyku propouštět zástupu jednoho vězně, kterého si přáli. 16 Tehdy tam měli pověstného vězně jménem Barabáš. 17 Když se zástupy shromáždily, řekl jim Pilát: „Koho vám mám propustit, Barabáše, nebo Ježíše zvaného Mesiáš?“ 18 Věděl totiž, že mu ho vydali ze zášti. 19 Když seděl na soudné stolici, poslala k němu jeho žena se vzkazem: „Nezačínej si nic s tím spravedlivým! Dnes mě kvůli němu pronásledovaly zlé sny.“ 20 Velekněží a starší však přiměli zástup, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše zahubili. 21 Vladař jim řekl: „Koho vám z těch dvou mám propustit?“ Oni volali: „Barabáše!“ 22 Pilát jim řekl: „Co tedy mám učinit s Ježíšem zvaným Mesiáš?“ Všichni volali: „Ukřižovat!“ 23 Namítl jim: „Čeho se vlastně dopustil?“ Ale oni ještě více křičeli: „Ukřižovat!“ 24 Když pak Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: „Já nejsem vinen krví tohoto člověka; je to vaše věc.“ 25 A všechen lid mu odpověděl: „Krev jeho na nás a naše děti!“

Mt 26

1 Když Ježíš dokončil všechna tato slova,

řekl svým učedníkům:
2 „Víte, že za dva dny jsou velikonoce, a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.“

3 Tehdy se sešli velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš, 4 a uradili se, že se Ježíš zmocní lstí a že ho zabijí. 5 Říkali: „Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nebouřil.“

6 Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného, 7 přišla za ním žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila ji na jeho hlavu, jak seděl u stolu. 8 Když to viděli učedníci, hněvali se: „Nač taková ztráta? 9 Mohlo se to prodat za mnoho peněz a ty dát chudým!“

10 Ježíš to zpozoroval a řekl jim: „Proč trápíte tu ženu? Vykonala dobrý skutek. 11 Vždyť chudé máte stále kolem sebe, mne však nemáte stále. 12 Když vylila ten olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu. 13 Amen, pravím vám, všude, po celém světě, kde bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit na její památku o tom, co ona učinila.“

14 Tehdy šel jeden z dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím 15 a řekl: „Co mi dáte? Já vám ho zradím.“ Oni mu určili třicet stříbrných. 16 Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.

  • konec všech Ježíšových řečí. Co chtěl/měl říct řekl. Stihl vše. Nikdo ho neumlčel.
  • to co se bude dít, se děje s „Ježíšovým dovolením“. Nikam neutíká. Jde vstříc tomu, co sám už třikrát ohlásil.
  • kdo se to schází? a neschází někdo? Jsou zde velekněží a starší lidu u velekněze, ale kde jsou farizeové a zákoníci? Ti zde nejsou, jinak by o nich Matouš napsal. Není to tedy celé syndreium, spíše to vypadá jako kuloární debata.
  • Dům Šimona Malomocného: zajímavá zmínka o malomocenství – místo, kam asi nikdo moc nechtěl hcodit. Tady je smrtelná nemoc. Ježíš je tu ale v bezpečí.
  • žena, o které se bude mluvit, ale její jméno neznáme. Akt, který Ježíš interpretuje jako pomazání při vlastním pohřbu.
  • Učedníci nesouhlasí s činem. Reagují podle poslední velkého podobenství, ne vždy je ale třeba vše proměňovat v pomoc druhým. Je tu prostor i pro jiné dobré skutky (třeba také krásu).
  • jeden z nejbližších zradí. 30 stříbrných
    • Ilustrace: Šekely města Tyros byly pro svou vysokou ryzost jedinými mincemi přijímanými v jeruzalémském chrámu a byly tedy nejpravděpodobnější odměnou, kterou obdržel Jidáš za zradu Krista. Stříbrné šekely a půlšekely byly raženy v Tyru od r. 126 př. Kr. do roku 57 po Kr.
    • snad tedy šlo o částku, který by zajistila 4 měsíční život. Neméně zajímavé, že onen ženin „parfém“ byl daleko dražší (aspoň tak podle Markova evangelia 300 denárů, cca mza za 10 měsíců)

  • motivace Jidáše není zcela známá. Obecně se o něm moc neví. Jen jeho jméno poukazuje na to, že by mohl být Zelota (Sikarij) muž z Kariotu, muž se s dýkou. Horlivec pro politické povstání proti Římu. Častečně něco jako terorista, estrémista, či fanatik. Ale to je také spíš jen dohad. Nejdůležitější zpráva je, že je Ježíšovi prostě hodně blízký. Jeden z dvanácti.

 

Začínají svátky

17 Prvního dne o svátcích nekvašených chlebů přišli učedníci za Ježíšem a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“ 18 On je poslal do města k jistému člověku, aby mu řekli: „Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko, u tebe budu jíst se svými učedníky velikonočního beránka.“ 19 Učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.
20 Navečer usedl s Dvanácti ke stolu, 21 a když jedli, řekl jim: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí.“ 22 Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad to nejsem já, Pane?“ 23 On odpověděl: „Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí. 24 Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!“ 25 Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval: „Jsem to snad já, Mistře?“ Řekl mu: „Ty sám jsi to řekl.“

26 Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“ 27 Pak vzal i kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni. 28 Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. 29 Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“ 30 Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.

  • Pesach: vysvobození z Egypta. 10 ran. dveře pomazané krví beránka. Hospodin přeskočil domy Izraelců. Instrukce: „Od večera čtrnáctého dne prvního měsíce budete jíst nekvašené chleby až do večera jedenadvacátého dne téhož měsíce.“ Exodus 12:18
  • seder: večeře. Neznáme přesně tehdejší zvyk, to co slaví židé dnes, nebo co si občas i křesťané připomínají je pozdější, ale praxe navazující na tuto sváteční pesachovou večeři.

31 Tu jim Ježíš řekl: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť jest psáno: ‚Budu bít pastýře a rozprchnou se ovce stáda.‘ 32 Po svém vzkříšení však vás předejdu do Galileje.“
33 Na to mu řekl Petr: „Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!“ 34 Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, že ještě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ 35 Petr prohlásil: „I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě.“ Podobně mluvili všichni učedníci. 36 Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil.“ 37 Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost. 38 Tehdy jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!“ 39 Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ 40 Potom přišel k učedníkům a zastihl je v spánku. Řekl Petrovi: „To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou? 41 Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ 42 Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, není-li možné, aby mne tento kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.“ 43 A když se vrátil, zastihl je opět spící; nemohli oči udržet. 44 Nechal je, zase odešel a potřetí se modlil stejnými slovy.
45 Potom přišel k učedníkům a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se hodina, a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. 46 Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje!“

47 Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z dvanácti. Velekněží a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi. 48 Jeho zrádce s nimi domluvil znamení: „Koho políbím, ten to je; toho zatkněte.“ 49 A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Mistře“, a políbil ho. 50 Ježíš mu odpověděl: „Příteli, konej svůj úkol!“ Tu přistoupili k Ježíšovi, vztáhli na něho ruce a zmocnili se ho.
51 Jeden z těch, kdo byli s ním, sáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal mu ucho. 52 Ježíš mu řekl: „Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou. 53 Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů? 54 Ale jak by se potom splnila Písma, že to tak musí být?“ 55 V té hodině řekl Ježíš zástupům: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. Denně jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne. 56 Toto všechno se však stalo, aby se splnilo, co psali proroci.“ A tu ho všichni učedníci opustili a utekli. 57 Ti, kteří Ježíše zatkli, odvedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili zákoníci a starší.

58 Petr šel za ním zpovzdálí až do veleknězova dvora; vstoupil dovnitř a posadil se mezi sluhy, aby viděl konec.59 Velekněží a celá rada hledali křivé svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti. 60 Ale nenalezli, ačkoli předstupovalo mnoho křivých svědků. Konečně přišli dva 61 a vypovídali: „On řekl: Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vystavět.“ 62 Tu velekněz vstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?“ 63 Ale Ježíš mlčel. A velekněz mu řekl: „Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!“ 64 Ježíš odpověděl: „Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“ 65 Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání! 66 Co o tom soudíte?“ Jejich výrok zněl: „Je hoden smrti.“ 67 Pak mu plivali do obličeje, bili ho po hlavě, někteří ho tloukli do tváře
68 a říkali: „Hádej, Mesiáši, kdo tě udeřil!“

69 Petr seděl venku v nádvoří. Tu k němu přistoupila jedna služka a řekla: „I ty jsi byl s tím Galilejským Ježíšem!“ 70 A on přede všemi zapřel: „Nevím, co mluvíš.“
71 Vyšel k bráně, ale uviděla ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: „Tenhle byl s tím Nazaretským Ježíšem.“ 72 On znovu zapřel s přísahou: „Neznám toho člověka.“ 73 Ale zakrátko přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: „Jistě i ty jsi jeden z nich, vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje!“ 74 Tu se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka.“ V tom zakokrhal kohout;
75 tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: ‚Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.‘ Vyšel ven a hořce se rozplakal.

 

25. kapitola Matoušova evangelia

V poslední velké Ježíšovy řeči nás čekají tři těžká podobeství. Je to takový balík na cestu. Učedníky Ježíš připravuje, že budou bez něj. Fyzicky s nimi nebude. Připravuje je na příchod  a na to co mají do té doby dělat.

Podobenství by se dala shrnout jako bděte (pozor neplést s Fučíkem), zděte (neplést s Uhlířem) a hleďte, kdo potřebuje pomoc.

Bděte

Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. 2 Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. 3 Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. 4 Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. 5 Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. 6 Uprostřed noci se rozlehl křik: ‚Ženich je tu, jděte mu naproti!‘ 7 Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. 8 Tu řekly pošetilé rozumným: ‚Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!‘ 9 Ale rozumné odpověděly: ‚Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!‘ 10 Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. 11 Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ 12 Ale on odpověděl: ‚Amen, pravím vám, neznám vás.’13 Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.

Podobenství o družičkách: Svatba – radost, společenství, oslava

Družičky – panny

Když dva dělají totéž není to totéž

  • Prvních pět věří, že přijde hned
  • Druhých pět věří, že přijde, ale počítají i s tím, že se může zdržet

Všech deset usne, ale to není chyba, není to vyčítáno

  • Ukolébalo je čekání
  • V čem spočívá připravenost: mohly klidně spát? Měly bdít po celou dobu? Spíš to vypadá, že mohly i usnout, ale měly mít olej v lampách na klíčový okamžik svatby.
  • V noci křik a družičky procitnou a dávají své lampy do pořádku – žádná ji nemá připravenou
    • Slovo dávat do pořádku (lampy) souvisí s kosmem – světem, něco jako v AJ „cosmetics“ -> „adorns the face“
  • Olej: něco nedělitelného? Osobní zodpovědnost? Nedostávalo by se ani nám ani vám…
    • Dobré skutky? Víra? Jenže zde nejde o to, jaký je ten olej, jaké je povahy, zde jde jen o to máš-li, nebo nemáš… a nebo jde ještě o něco jiného?
  • Odběhnou kupovat: co by se stalo, kdyby zůstaly?
    • Přicházejí s lampionem po průvodu
  • Je ono: Bděte tedy ,protože neznáte…“ slovo k družičkám za dveřmi, nebo čtenářům, nebo patří k podobenstvím obecně?

„Zděte“
14 Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek; 15 jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. 16 Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět. 17 Tak i ten, který měl dvě, vyzískal jiné dvě. 18 Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána. 19 Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat. 20 Přistoupil tedy ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal.‘ 21 Jeho pán mu odpověděl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.‘ 22 Přistoupil ten se dvěma hřivnami a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě jsem získal.‘ 23 Jeho pán mu odpověděl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.‘ 24 Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk a sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. 25 Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.‘ 26 Jeho pán mu odpověděl: ‚Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal. 27 Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem. 28 Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven! 29 Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. 30 A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘

 

„Člověk, který se chystal na cestu … svěřil majetek … odcestoval“

  • Motiv Bůh je pryč. Teď tu nějaký čas nebude.
  • Majetek: ten co dostal nejméně dostal slušný obnos: zřejmě by na takovou sumu pracoval 16 let na největší 80 let.
  • Nedostávají stejně, nemají výchozí podmínky stejné, neříká se ani, co se od služebníků očekává. Rozhodně se neříká, že ten, co dostal nejméně vrátit co nejvíce. Nijak se to nekomentuje…
  • Svěřeným majetkem jsou peníze. Nejsou to pole, lesy, města, vesnice, domy, byty, vinice, obchod, jsou to peníze, které se dají použít různě…
  • První dva zřejmě riskují. Pracují se vším, co dostali.
  • A co ten třetí?

Hleďte, kdo potřebuje pomoc

31 Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; 32 a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, 33 ovce postaví po pravici a kozly po levici. 34 Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. 35 Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, 36 byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ 37 Tu mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? 38 Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? 39 Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘
40 Král jim odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘ 41 Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! 42 Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, 43 byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘
44 Tehdy odpoví i oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ 45 On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘ 46 A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“

  • „nebeský tribunál se mění v bukolickou scénu. Místo nebeského panovníka, čarnooký bača.“ Jiří Mrázek.
  • nejde o vyvolení z před stvořením světa, to by ztrácelo podobenství na aktuálnosti. Zde jde o aktivizaci, od teď máme mít oči otevřené pro pomoc v nouzi
  • ozývá se zde kázání na hoře
  • zajímavé je v čem jej klíč rozřazení: nikoliv podle bdění, nikoliv podle zúročení hřiven, ale…
  • nikolik muka, ale trest
  • pomoc je skutečně důležitá, na předchozích podobenství o království nebeském záleží, ale na tomto vše stojí.

24 kapitola

1 Když Ježíš vyšel z chrámu a odcházel odtud, přistoupili k němu učedníci a ukazovali mu chrámové stavby. 2 On však jim řekl: „Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kameni, všecko bude rozmetáno.“

3 Když seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!“ 4 Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. 5 Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat ‚já jsem Mesiáš‘ a svedou mnohé. 6 Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě není konec. 7 Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech. 8 Ale to vše bude teprve začátek bolestí. 9 Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno. 10 A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět; 11 povstanou lživí proroci a mnohé svedou 12 a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých. 13 Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

14 A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec. 15 Když pak uvidíte ‚znesvěcující ohavnost‘, o níž je řeč u proroka Daniele, jak stojí na místě svatém – kdo čteš, rozuměj – 16 tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor; 17 kdo je na střeše, ať nesestupuje, aby si vzal něco z domu; 18 a kdo je na poli, ať se nevrací, aby si vzal plášť. 19 Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! 20 Modlete se, abyste se nemuseli dát na útěk v zimě nebo v sobotu. 21 Neboť tehdy nastane hrozné soužení, jaké nebylo od počátku světa až do nynějška a nikdy již nebude. 22 A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk; ale kvůli vyvoleným budou tyto dny zkráceny. 23 Tehdy, řekne-li vám někdo: ‚Hle, tu je Mesiáš nebo tam‘, nevěřte! 24 Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné.

25 Hle, řekl jsem vám to už předem. 26 Když vám řeknou: ‚Hle, je na poušti‘, nevycházejte! ‚Hle, v tajných úkrytech‘, nevěřte tomu! 27 Neboť jako blesk ozáří oblohu od východu až na západ, takový bude příchod Syna člověka. 28 Kde je mrtvola, slétnou se i supi. 29 Hned po soužení těch dnů se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí. 30 Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou. 31 On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené do čtyř úhlů světa, od jedněch konců nebe ke druhým.

32 Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že je léto blízko. 33 Tak i vy, až toto všecko uvidíte, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi. 34 Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane. 35 Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. 36 O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám.

37 Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé: 38 Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, 39 a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky – takový bude i příchod Syna člověka. 40 Tehdy budou dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán. 41 Dvě budou mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána.
42 Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. 43 Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu.

44 Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. 45 Když pán ustanovuje nad svou čeledí služebníka, aby jim včas podával pokrm, který služebník je věrný a rozumný? 46 Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí. 47 Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří. 48 Když si však špatný služebník řekne: ‚Můj pán nejde‘, 49 a začne bít své spoluslužebníky, hodovat a pít s opilci, 50 tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, 51 vyžene ho a vykáže mu úděl mezi pokrytci; tam bude pláč a skřípění zubů.

 

plody poslední práce od Zdena Beyera

Podobenství o IT firmě

Jeden pán si založil IT firmu, že bude vyvíjet a prodávat antivirový software. Najal šikovné IT inženýry a zaškolil je. Začali pracovat na softwaru a firmě se dařilo. Protože ale někteří z nich chtěli vydělat více, než jim pán dával, začali prodlužovat termíny dodání, do softwaru připisovali škodlivé kódy a také kódy, které po čase software „pokazily“ a oni mohli za další peníze od zákazníků software „opravovat“. Některým z nich za to pán strhl peníze z výplaty, jiné vyhodil.

Jednoho dne už to ale zašlo tak daleko, že se pán rozhodl, že pošle do firmy svého syna. Jak už to tak bývá, poslal ho napřed na tu nejnižší pozici v týmu zákaznické podpory, aby se syn zaškolil a poznal chod firmy od píky. Syn byl velmi schopný a brzy zjistil, že vývojáři nepracují ani ve prospěch pána, ani ve prospěch zákazníka, ale jen ve svůj vlastní.

Když přišel čas vyvinout upgrade softwaru, vývojáři zpracovali novou verzi podle svých zvyklostí a těšili se na další nepoctivě vydělané peníze. Při představování produktu se ale ukázal i syn se svou vlastní verzí (protože byl schopný a talentovaný po otci). Nejenže jeho verze splňovala otcovy představy, ale byla kvalitním produktem, který neškodil zákazníkům. Jak asi reagovali stávající vývojáři?

Jedni uznali své pochybení a přidali se k synovi, aby upgrade dotáhli do konce. Jiní pochybení také uznali, ale raději mlčky podali výpověď. Ostatní ale nechtěli přijít o svá místa. Část z nich se naštvala a začala do synova produktu šťourat a snažila se poukázat na slabiny, ač jako zkušení vývojáři, kteří vládli stejným programovacím jazykem jako syn, věděla, že kód je napsaný správně. Jiná část začala synův produkt zesměšňovat. Někteří nakonec zesměšňovali syna samého. Ta poslední skupinka ale produkt velice chválila a potají se mezi sebou začali radit, jak syna z firmy odstranit…

Zdeno Beyer

 

Matoušovo evangelium 23, 1-38

1 Tehdy Ježíš mluvil k zástupům i k svým učedníkům:

2 „Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. 3 Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní. 4 Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. 5 Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitební řemínky a prodlužují třásně, 6 mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, 7 líbí se jim, když je lidé na ulici zdraví a říkají jim ‚Mistře‘. 8 Vy však si nedávejte říkat ‚Mistře‘: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. 9 A nikomu na zemi nedávejte jméno ‚Otec‘: jediný je váš Otec, ten nebeský. 10 Ani si nedávejte říkat ‚Učiteli‘: váš učitel je jeden, Kristus.

11 Kdo je z vás největší, bude váš služebník. 12 Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.

Osmkrát běda (u Lukáše následuje hned po blahoslavenstvích)

13 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít.
14 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Vyjídáte domy vdov pod záminkou dlouhých modliteb; proto vás postihne tím přísnější soud.
15 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce; a když ho získáte, učiníte z něho syna pekla, dvakrát horšího, než jste sami.
16 Běda vám, slepí vůdcové! Říkáte: ‚Kdo by přísahal u chrámu, nic to neznamená; ale kdo by přísahal při chrámovém zlatu, je vázán.‘

17 Blázni a slepci, co je větší: zlato, nebo chrám, který to zlato posvěcuje? 18 Nebo: ‚Kdo by přísahal při oltáři, nic to neznamená; ale kdo by přísahal při oběti na něm, je vázán.‘

19 Slepci, co je větší: oběť nebo oltář, který tu oběť posvěcuje? 20 Kdo tedy přísahá při oltáři, přísahá při něm a při všem, co na něm leží. 21 A kdo přísahá při chrámu, přísahá při něm a při tom, kdo v něm přebývá. 22 Kdo přísahá při nebi, přísahá při trůnu Božím a při tom, který na něm sedí.

23 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat. 24 Slepí vůdcové, cedíte komára, ale velblouda spolknete!
25 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Očišťujete číše a talíře zvenčí, ale uvnitř jsou plné hrabivosti a chtivosti. 26 Slepý farizeji, vyčisť především vnitřek číše, a bude čistý i vnějšek.
27 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty. 28 Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost.
29 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých 30 a říkáte: ‚Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.‘ 31 Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří zabíjeli proroky. 32 Dovršte tedy činy svých otců! 33 Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu?

34 Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo, 35 aby na vás padla všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše syna Bachariášova, kterého jste zabili mezi chrámem a oltářem.
36 Amen, pravím vám, to vše padne na toto pokolení.

37 Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!
38 Hle, váš dům se vám ponechává pustý. 39 Neboť vám pravím, že mě neuzříte od nynějška až do chvíle, kdy řeknete:

‚Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.'“

poznámky k textu:

  • Ježíšova dlouhá řeč. Nebývá ale započítávána mezi 5 velkých Ježíšových řečí v Matoušově evangeliu. Není totiž zakončená obvyklém, když dokončil tato slova… Je možné tuto řeč extra jako takový protiklad k blahoslavenstvím, nebo ji lze integrovat do řeči páte, která začíná v kapitole 24. Problémem je ale změna místa. Není to však tak důležíté, důležité je, že tato pasáž je jakýmsi posledním Ježíšovým slovem nad posledními polemikami s náboženskými vůdci.
  • Zajímavý je hned úvod. Ježíš si je vědom dobrého učení farizeů a zákoníků, ale má problém s jejich praxí. Problémem je zbožnost zahleděná do sebe. Luther: Homo incurvatus in se ipsum – sebezahleděnost, zakřivenost do sebe, jeden z nejsilnějších projevů hříchu.

Matoušovo evangelium 22, 1-46

  • Jsme stále v chrámovém nádvoří pohanů (viz obr.)
  • Vyostřená situace, Ježíš vyvolal polemiku. Vjezd do Jeruzaléma, vyčištění chrámu.
  • Předchozí debaty byly namířené proti „jeruzalémské honoraci“: saduceové, farizeové, zákoníky (někteří se našli v jeho podobenství jako ti, kteří brání, či nepřijímají pozvání k hostině, nemají správné oblečení)
  • Situace si ale tak připravil, aby proti němu nemohlo být veřejně zasáhnuto. Ve dne je na očích. V noci mizí mimo město.
  • farizeji slovem nastražená léčka
  • „nehledíš na přízeň davu“ doslova „nehledíš na tváč člověka“

SZ odkazy v textu:

  • Žalm 110:1 Davidův, žalm. Výrok Hospodinův mému pánu: „Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám.“ 2 Hospodin vztáhne žezlo tvé moci ze Sijónu. Panuj uprostřed svých nepřátel! 3 Tvůj lid přijde dobrovolně v den, kdy pohotovost svoláš; v nádheře svatyně jak rosa z lůna úsvitu se objeví tvé mužstvo. 4 Hospodin přísahal a nebude želet: Ty jsi kněz navěky podle Malkísedekova řádu. 5 Panovník ti bude po pravici, rozdrtí v den svého hněvu nepřátelské krále. 6 Bude soudit pronárody – plno mrtvol všude -, on rozdrtí hlavu velké země. Cestou z potoka pít bude, proto vztyčí hlavu.
  • Dt 25, 5: Když budou bydlet bratři spolu a jeden z nich zemře bez syna, nevdá se žena zemřelého jinam, za cizího muže. Vejde k ní její švagr a vezme si ji za ženu právem švagrovství. 6 Prvorozený syn, kterého porodí, ponese jméno jeho zemřelého bratra, aby jeho jméno nebylo z Izraele vymazáno. 7 Avšak jestliže si ten muž nebude chtít vzít svou švagrovou, vystoupí jeho švagrová do brány ke starším a řekne: „Můj švagr se zdráhá zachovat svému bratrovi jméno v Izraeli, není svolný užít vůči mně práva švagrovství.“ 8 Předvolají ho tedy starší jeho města a promluví s ním. Když bude stát na svém a řekne: „Nechci si ji vzít“, 9 přistoupí k němu před staršími jeho švagrová, zuje mu střevíc, plivne mu do tváře a prohlásí: „To si zaslouží muž, který nechce svému bratru zbudovat dům.“ 10 I bude mít v Izraeli přezdívku: „Dům vyzutého“.
  • Dt 6, 4: Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. 5 Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.
  • Lv 18: Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin.

Samotný text ke čtení

15 Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku. 16 Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli:

„Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka. 17 Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“ 18 Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? 19 „Ukažte mi peníz daně!“ Podali mu denár. 20 On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?“ 21 Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, co je Boží, dejte Bohu.“ 22 Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.

23 V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz: 24 „Mistře, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ 25 U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru. 26 Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm. 27 Naposledy ze všech zemřela ta žena. 28 Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!“ 29 Ježíš jim odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží. 30 Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. 31 A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil: 32 ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?‘ On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.“

33 Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením. 34 Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se 35 a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel: 36 „Mistře, které přikázání v zákoně je největší?“ 37 On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ 38 To je největší a první přikázání. 39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ 40 Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

41 Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš: 42 „Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?“ Odpověděli mu: „Davidův.“ 43 Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví: 44 ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘ 45 Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?“ 46 A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.

Mt 22, 1-14

1 A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích:
2 „S královstvím Božím je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu. 3 Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít. 4 Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ 5 Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem. 6 Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je. 7 Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. 8 Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; 9 jděte tedy na rozcestí a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘ 10 Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.

11 Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. 12 Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo. 13 Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘
14 Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“

Mt 21, 23 – 45

Ježíš v Jeruzalémě

  • Disputace v chrámě s velekněžími a staršími lidu: „Jakou mocí to Ježíši činíš?“
  • podobenství:
    • Dva synové. Jít nebo nejít? Poslechnout nebo ne? Kdo z těch dvou splnil otcovu vůli?
    • Hospodář je na cestách. Co učiní s vinicí nájemníci? Vzpomenou si ještě na majitele? Aneb katastrofa na vinici Páně. Souvisí to nějak s ekologií?
  • Co si z podobeství vezmou velekněží a co my?

 

23 Když Ježíš přišel do chrámu a učil, přistoupili k němu velekněží a starší lidu a řekli:

„Jakou mocí to činíš? A kdo ti tu moc dal?“ 24 Ježíš jim odpověděl: „Já vám také položím otázku; jestliže ji zodpovíte, i já vám povím, jakou mocí to činím. 25 Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, či od lidí?“ Oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li, ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘ 26 Řekneme-li však ‚z lidí‘, máme obavy ze zástupu; vždyť všichni mají Jana za proroka.“ 27 Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ Tu jim řekl i on: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“

28 „Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici!‘ 29 On odpověděl: ‚Nechce se mi.‘ Ale potom toho litoval a šel. 30 Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane.‘ Ale nešel. 31 Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?“ Odpověděli: „Ten první!“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království. 32 Přišel k vám Jan po cestě spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili. Ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu.

33 Poslyšte jiné podobenství:

Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval. 34 Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody. 35 Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali. 36 Znovu poslal další služebníky, a to více než před tím, ale naložili s nimi právě tak. 37 Nakonec k nim poslal svého syna; řekl si: ‚Na mého syna budou mít přece ohled!‘ 38 Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: ‚To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a dědictví připadne nám!‘ 39 Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili. 40 Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?“ 41 Řekli mu: „Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas.“

42 Ježíš jim řekl: „Což jste nikdy nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích‘?

43 Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce. 44 Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“ 45 Když slyšeli velekněží a farizeové tato podobenství, poznali, že mluví o nich. 46 Hleděli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka.

Výkladové poznámky

pravomoc – prorocká? královská? mesiášská? od koho? – klíčové, proč to Ježíš dělá, od koho odvozuje moc. Přicházejí za Ježíšem, když učí. To že učí znamená, že má autoritu, lidé za ním jdou, ne kvůli úřadu, ale kvůli tomu co říká.

Odkaz na Jana Křtitele je zde klíčový. Není to tak dávno, co byl stať. Vyzýval k pokání Izrael, tedy i velekněze. Šly za ním zástupy. Teď jsou za Ježíšem. Jestli měl autoritu Jan, tak proč by ji neměl mít i Ježíš? Jan byl ale z politicko-náboženských důvodů tabu. Bylo nevhodné o něm mluvit na veřejnosti. Mluvit o něm znamenalo něco jako koledovat si o problém.

Zde se jedná o typickou debatu, která se bude opakovat. Otázka formou léčky, ze které se Ježíš dostane poukázáním na nějaký politicko-náboženský problém, který léčku odhalí a tím mu dovolí učit dál.

 

Dvě podobenství

Následující podobenství, které nemohou být vytržena z kontextu. Obě jsou řečená právě k těm, kdo se ptají, tedy velekněžské radě. Mají se v nich poznat. Nejde o kritiku židovství jako celku, ale právě této vrstvy, která vládne kultu (kultem).

Jaký ze synů „udělal“ to, co byla otcova vůle?

Přitakat Boží vůli znamená také ji hledat a činit podle ní. Nejde o to, jací jste byli, ale jací jste po uslyšení, co říká nebeský Otec. Proto ti, kteří mají pochybnou pověst předcházejí. Jdou napřed, nikoli, že jdou jediní!

 

Budeme číst první část 21.kapitoly Matoušova evangelia.

21, 1-22

1 Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky 2 a řekl jim:

„Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. 3 A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“
4 To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka:
5 ‚Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.‘
6 Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal.

7 Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. 8 A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekával ratolesti stromů a stlali je na cestu. 9 Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly:

„Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“

10 Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se:

„Kdo to je?“ 11 Zástupy odpovídaly: „To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji.“

12 Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů; 13 řekl jim:

„Je psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby‘, ale vy z něho děláte doupě lupičů.“
14 I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí a on je uzdravil.

15 Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě „Hosanna Synu Davidovu“, rozhněvali se 16 a řekli mu:

„Slyšíš, co to říkají?“ Ježíš jim odpověděl: „Ovšem! Nikdy jste nečetli: ‚Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu‘?“
17 Opustil je a vyšel ven z města do Betanie; tam přenocoval.

18 Když se ráno vracel do města, dostal hlad. 19 Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu; ale nic na něm nenalezl, jen listí. I řekl mu:

„Ať se na tobě na věky neurodí ovoce!“

A ten fíkovník najednou uschl. 20 Když to učedníci viděli, podivli se: „Jak najednou ten fíkovník uschl!“ 21 Ježíš jim odpověděl:

„Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nebudete pochybovat, učiníte nejen to, co se stalo s fíkovníkem; ale i kdybyste této hoře řekli: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – stane se to. 22 A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit.“

 

Poznámky k textu

Betfage „Dům nezralých fíků“

Ježíš se ubírá do Jeruzáléna. Je před velikonočními svátky a jde cestou, která není jedna z mnoha. Je to královská cesta. Šel po ní král David. Jde z Jericha, tedy z města, které jako první Izraelci obsadili, když přišli do země zaslíbené a z míst, kde zřejmě také působil Jan Křtitel. Zároveň také proroctví proroka Zachariáše

Král David – Scéna, kdy Davidův syn Abšalom učinil převrat proti svému otci a sesadil ho z trůnu. Davil prchá v lítosti z Jeruzaléma po svahu Olivové hory.

2. Sam 15-22 kapitola (15, 30 nn) : David pak stoupal po svahu Olivové hory, stoupal a plakal, hlavu měl zahalenou a šel bos. I všechen lid, který byl s ním, stoupal se zahalenou hlavou, stoupal a plakal. David dostal zprávu: „Achítofel je mezi spiklenci s Abšalómem.“ David pravil: „Hospodine, zhať prosím to, k čemu bude Achítofel radit!“ Když přišel David na vrchol, aby se tam klaněl Bohu, hle, vyšel mu vstříc Chúšaj Arkijský s roztrženým rouchem a hlínou na hlavě. David mu řekl: „Půjdeš-li dál, budeš mi břemenem. Vrátíš-li se do města a řekneš Abšalómovi: »Králi, jsem tvým služebníkem; dříve jsem byl služebníkem tvého otce, nyní budu služebníkem tvým«, překazíš to, k čemu bude Achítofel radit. Vždyť tam s tebou budou kněží Sádok a Ebjátar. O každém slovu z královského domu, které uslyšíš, podáš zprávu kněžím Sádokovi a Ebjátarovi. A jsou tam s nimi jejich dva synové, Achímaas Sádokův a Jónatan Ebjátarův. Po nich mi vzkážete každé slovo, které uslyšíte.“  Davidův přítel Chúšaj vstoupil tedy do města. Také Abšalóm vstoupil do Jeruzaléma.

Zach 14, 4nn: V onen den stanou jeho nohy na hoře Olivové, ležící na východ od Jeruzaléma. Olivová hora se rozpoltí vpůli od východu na západ velmi širokým údolím. Polovina hory uhne k severu a polovina k jihu. Vy pak budete utíkat údolím mezi těmito mými horami, neboť to horské údolí bude sahat až k Asalu. Budete utíkat, jako jste utíkali před zemětřesením za dnů judského krále Uzijáše. Pak přijde Hospodin, můj Bůh, a s tebou všichni svatí, Bože. V onen den nebude světlo, vše vzácné ztuhne mrazem. A Nastane den jediný, známý jen Hospodinu, kdy nebude ani den noc; i za večerního času bude světlo. V onen den poplynou z Jeruzaléma živé vody, polovina k moři východnímu, polovina k západnímu, v létě jako v zimě. Hospodin bude Králem nad celou zemí; v onen den bude Hospodin jediný a jeho jméno jediné.

Do vesnice, kam posílá Ježíš učedníky může být Betanie – dům fíků, kde žily Marie a Marta. Matouš ji nejmenuje. Jmenuje ji Lukáš.

Osel hraje roli zvláštní. Není to tehdy prostředek, na kterém vjíždějí králové, ale kdysi tomu tak bylo. Na oslovi jezdil král David, tehdy se koně ještě nepoužívali.

Chrám – to místo, místo problémů – okupační moc, ale v tuto chvíli: kšeft z chrámu( kněžství bylo dědičné). Nepraví majitelé.

Jr: což se stal tento dům úkrytem lupičů?

 

Po verších

Víceznačné Ježíšovo působení v Jeruzalémě

  • Provokativní, ale mírumilovné
  • Není snadné ho chytnout „za slovo“
  • Vjezd královský – král míru/pokoje, ale je to zároveň parodie (parodie na Heroda a Piláta – oni vjíždí na bílém koni, on na oslu). Se vší parádou klaunů a šašků.
    • ale také: král David po občanské válce, nebude se mstít, chce sjednocovat
  • Nádvoří chrámu (zvané nádvoří pohanů): Obrovské náměstí jako dva „Václaváky“… Udělal si tam místo. Vynutil si tam dialog, následně tam učí.
  • Střety s velekněžími a zákoníky … Dostat ho do úzkých. Mít záminku, pro kterou by ho zatkli.

I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí a on je uzdravil

  • Obraz Ježíšova poslání: uzdravování! Nejen kritika hierarchie, ale i uzdravování.

Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě „Hosanna Synu Davidovu“, rozhněvali se a řekli mu: „Slyšíš, co to říkají?“

  • Davidovský Mesiáš byl v té době spojený s uzdravováním. D.mesiáš nemusí být válečník.

Ježíš jim odpověděl: „Ovšem! Nikdy jste nečetli: `Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu´?“

  • Ž 8

Opustil je a vyšel ven z města do Betanie; tam přenocoval.

  • Na noc odchází mimo Jeruzalém, kde se skrývá.

 

V první části jsme četli podobenství o dělnících na vinici, které končí výpovědí: 16 Tak budou poslední první a první poslední.“ Něco jako: na jaře best in covid, na podzim the worst in covid… Ale vyznění podobenství je takové, že ani první ani poslední o spravedlivou domluvenou výplatu nepřišli.

 

Matouš 20, 17-33

17 Když Ježíš šel do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct učedníků a cestou jim řekl:

18 „Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt 19 a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen.“

20 Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a chtěla ho o něco požádat. 21 On jí řekl: „Co chceš?“ Řekla: „Ustanov, aby tito dva synové měli místo jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici ve tvém království.“

22 Ježíš však odpověděl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já mám pít?“ Řekli mu: „Můžeme.“ 23 Praví jim: „Můj kalich budete pít, ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec.“ 24 Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na oba bratry.

25 Ale Ježíš si je zavolal a řekl: „Víte, že vládcové panují na národy a velicí je utlačují. 26 Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; 27 a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. 28 Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

29 Když vycházeli z Jericha, následoval ho velký zástup.

30 A hle, dva slepí seděli u cesty; když uslyšeli, že jde kolem Ježíš, začali křičet: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!“ 31 Zástup je napomínal, aby mlčeli, ale oni křičeli ještě víc: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!“ 32 Ježíš se zastavil, zavolal je a řekl jim: „Co chcete, abych pro vás učinil?“
33 Odpověděli mu: „Pane, ať se otevřou naše oči!“ 34 Ježíš pohnut soucitem, dotkl se jejich očí, a hned prohlédli; a šli za ním.

 

 

Poznámky k textu:

„Tajná porada na cestě do Jeruzaléma“

  • připomíná to domlouvání strategie…

—————————

Ježíš je v judském Zajordání (od 19.kap.)! Jakoby ex post se dozvídáme, že byl v Jerichu. Někde v těchto místech působil Jan Křtitel, ale ještě důležitější je ta zmínka vůči SZ, kde Jozue právě skrze Jericho vstupuje do Zaslíbené země a zde ji lid Izraele získává.

Je to něco jako kdyby byl někde pod Řípem, nebo dokonce na něm a vydával by se na Prahu… Nebo na Blaníků, nebo jak píše Saša Flek v trochu jiné rovině v Králově dvoře u Berouna. Prostě je na symbolickém místě, které je spojeno s mytologickou částí dějin. Nejde primárně o historii (tam tehdy Jozue), ale o to, co to vzbuzovalo v těch, kteří věděli (víc čtenáři evangelia), s čím je toto místo spojeno:

  • s novým místem k životu!
  • Válečnou cestou!
  • Naplnění 40tiletého putování.
  • Konečně! Jsme doma! Konečně budeme svobodní a v této svobodě sloužit Hospodinu!

A také z Jericha se jde do Jeruzaléma opravdu do prudkého kopce! Je to cesta „nahoru“ i na horu!

————————–

Předpověď utrpení:

  • První v 16. kapitole

21 A od té chvíle počal Ježíš oznamovati učedlníkům svým, že musí jíti do Jeruzaléma, a mnoho trpěti od starších a předních kněží a od zákonníků, a zabit býti, a třetího dne z mrtvých vstáti.

Na to reaguje Petr a by si ho stranou…

  • Druhá v 17. kapitole v Galileji:

Syn člověka bude zrazen v ruce lidí bezbožných. 23 A zabijíť jej, a třetího dne z mrtvých vstane. I zarmoutili se náramně.

  • Třetí předpověď

Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, a odsoudí ho na smrt. 19 A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k bičování a ukřižování; a třetího dne z mrtvých vstane.

—————————–

<paradidomi>: vydat kvůli něčemu, za nějakým účelem, do něčích rukou: „vydán“ – betray: dát k soudu, ale také „vydán zradě“, nebo také:

27 Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádnýť nezná Syna, jediné Otec, aniž Otce kdo zná, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti. 28 Pojdtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám. 29 Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem vašim. 30 Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.

——————————–

Po prvních dvou oznámení toho, co se stane v Jeruzalémě zavládne rozčarování (Petr) a smutek (učedníci), zde naopak přichází matka synů Zebedeových, která jako by první pochopila, že to o čem mluví Ježíš není o ztrátě, ale o něčem, co naopak nějakou novou situací přináší. Je to příležitost, akvizice[1]

Ono to zní divně, ale je to tak! Ježíš nabízí akvizici! Ale jakou?

Matka Z. i její synové to chápou tak, že mohou za své ztráty běžného života, získat nějaké postavení „mezi těmi, co vstanou z mrtvých“. Máma chce pro své syny vždycky to nejlepší. Jedná logicky. Mistr zemře, ale vstane, chce, přeje si, aby z toho něco měli i její synové, kteří vše opustili.

Ježíš, ale nabízí něco jiného. Pít z kalicha budou, ostatně nedaleko jsou Velikonoce a ustanovení VP. Mohou tvořit společenství. BKR cituje dokonce ještě zdroj o společném křtu. Takový křest jako prožil Ježíš prožijí i další. Ale do zákonitostí tohoto světa, do psychologie moci tohoto světa, Ježíš razí moc království nebeského, které funguje jinak. Jestli je někde Ježíšova vize naprosto konkrétní, tak zde!

Zde na zemi, chcete-li být skutečně velicí, tak si služte. Staňte se otroky. Já musím jít, zaplatit svou duší/životem/tím co jsem za mnohé, aby viděli/poznali Boží království – Boží milosrdenství.

———–

25 Ale Ježíš si je zavolal a řekl: „Víte, že vládcové panují na národy a velicí je utlačují. 26 Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; 27 a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. 28 Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

————

Jako doklad svých slov a „příklad“ dobré žádosti je následující (vrchol celé 20. kapitly) příběh, který se „jako by mimochodem“ přihodí u východu z Jericha. Týká se dvou slepců, těch co žijí celý život v tmách. Ti žádají opravdu to, co je v životě trápí. Slepota. Nechtějí výhodu, chtějí se stát jako by normálními, těmi co vidí. Ježíš se jich ale přeci jen ptá. Co chcete, abych vám učinil? A oni volí světlo. „Ať se otevřou naše oči“. Ježíš tu jedná jako mesiáš, jako ten, kdo slouží, kdo otevírá oči pro Boží království. Oni jdou a následují ho.

[1] Akvizice je proces získávání či nabytí nějakého aktiva (předmětu, věci, osoby) nebo cíl tohoto procesu.

 

Matouš 20, 1-16

„Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. 2 Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici.
3 Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu, 4 a řekl jim: ‚Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.‘
5 Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak.

6 Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: ‚Co tu stojíte celý den nečinně?‘ 7 Odpověděli mu: ‚Nikdo nás nenajal.‘ On jim řekne: ‚Jděte i vy na mou vinici.‘

8 Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!‘ 9 Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár.

10 Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. 11 Vzali ho a reptali proti hospodáři: 12 ‚Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!‘ 13 On však odpověděl jednomu z nich: ‚Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? 14 Vezmi si, co ti patří a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě;
15 nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?‘ 16 Tak budou poslední první a první poslední.“

 

Co předchází 20. kapitole?

  • Otázka, po věčném životě: „Mistře, co dobrého mám udělat, abych získal věčný život?“
  • Mladík, který se ptal rozmrzele odešel.
  • Poslední budou první a první poslední.
  • Debata mezi učedníky, kdo je největší v Božím království -> Ježíš jim nabízí perspektivu dítěte
  • Ježíš varuje před těmi, kteří „svádějí k hříchu“ -> před těmi, kteří odvádějí od cesty – navádějí, aby někdo zabloudil
  • O zvláštní moci „církve“ – odmítnout nebo přijmout? Kde jsou dva, neb tři… „Církev“ si má být vědoma svého úkolu a své zodpovědnosti. Nemá odrazovat (nebo dokonce odpuzovat), ale přijímat.
  • Petr se ptá kolikrát má odpustit. Ježíš říká 77x. -> Následuje podobenství o nekonečném odpouštění

 

19. kapitola 2.část

 

Co dobrého mám dělat?

16A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: „Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život. 17On mu řekl:

„Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!“

18Otázal se ho: „Která?“ Ježíš odpověděl: „Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit. 19cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe.“

20Mladík mu řekl: „To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?“

 

Chceš být dokonalý?

21Ježíš mu odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“ 22Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.

23Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského. 24Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.“

25Když to učedníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli: „Kdo potom může být spasen?“

 

U lidí je to nemožné…u Boha je možné všecko

26Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.“ 27Na to mu řekl Petr: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou! Co tedy budeme mít?“

28Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy, tehdy i vy, kteří jste mě následovali, usednete na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct pokolení Izraele. 29A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě. 30Mnozí první budou poslední a poslední první.“

 

 

19. kapitola 1. část

 

Delegace v zajordání

aneb jak je to s manželstvím? Ale vlastně jak Ježíš respektuješ Mojžíšův zákon…

 

Když Ježíš dokončil tato slova, odebral se z Galileje do krajin judských za Jordán. 2Velké zástupy šly za ním, a on je tam uzdravil.

3Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“ 4Odpověděl jim: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘? 5A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo;‘ 6takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!

7Namítnou mu: „Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?“ 8Odpoví jim: „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo. 9Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.

10Učedníci mu řekli: „Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit.“ 11On jim odpověděl: „Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je to dáno. 12Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop.“

 

Nebraňte dětem

13Tehdy k němu přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci jim to zakazovali. 14Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské.“ 15Požehnal jim a šel dál.

 

 

Co předchází 18. kapitole?

  • proměnení na hoře – tři „vyvolení“ učedníci zažívají nebesého setkání.
  • Ježíš uzdravuje náměsíčného, kterého ostatní učedníci uzdravit nemohli. Vytýkaji malověrnost.
  • Ježíš ohlašuje, že bude trpět a bude vzkříšen.

Výkladové poznámky vychází zejména z komentáře doc. Jiřího Mrázka

 

17. kapitola (závěr)

22 Když byli spolu v Galileji, řekl jim Ježíš: „Syn člověka bude vydán do rukou lidí; 23 zabijí ho, a třetí den bude vzkříšen.“ Velice se zarmoutili.

24 Když přišli do Kafarnaum, přistoupili k Petrovi výběrčí chrámové daně a řekli: „Váš Mistr neplatí chrámovou daň?“ 25 On řekl: „Platí!“ Když přišel domů, ještě než promluvil, řekl mu Ježíš: „Co myslíš, Šimone, od koho vybírají pozemští králové poplatky a daně? Od svých synů nebo od cizích lidí?“ 26 Když odpověděl: „Od cizích“, pravil mu Ježíš: „Synové jsou tedy svobodni. 27 Ale abychom je nepohoršili, jdi k moři, hoď udici; vytáhni rybu, která se první chytí, otevři jí ústa a najdeš peníz; ten vezmi a dej jim za mne i za sebe.“

 

18. kapitola – další velká Ježíšova řeč (čtvrtá)

kdo je největši?

V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: „Kdo je vlastně největší v království nebeském?“ 2Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed 3 a řekl:

„Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. 4 Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském. 5A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne. 6Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny.

  • svézt k hříchu? v řečtině – skandalidzein – nelze do češtiny přeložit věrně. Jmenovatelem všech možný překladů je něco jako „odvádět někoho z pravé cesty“.
  • máme dosáhnout „hodnosti dítěte“

7Běda světu, že svádí k hříchu! Svody sice nutně přicházejí, ale běda tomu, skrze koho přijdou.

  • opět zde dokonce třikrát za sebou skandalon – svádět k hříchu i svody… doslova skrze jakého člověka svody přijdou.

8Jestliže tě tvá ruka nebo noha svádí k hříchu, utni ji a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného ohně. 9Jestliže tě tvé oko svádí k hříchu, vyrvi je a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do ohnivého pekla. 10Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce. 11Vždyť Syn člověka přišel spasit, co zahynulo.

  • bědnost světa a bědnost jednotlivce skrze, kterého v tomto bědném světě přichází „bída“ – ztroskotání.
  • klasická Ježíšova provokace, věnována všem těm, kteří tak rádi manipulují druhými… Ježíš nečeká, že by se manipulující hromadně začali sebepoškozováním kát.. Chce ale jasně ukázat, že kdo by si chtěl z „církve“ potažmo lidského společenství udělat svoji firmičku, jeho cesta se s královstvím nebeským mine…Celá tato pasáž je nadsázka, to o co jde je upozornit, že jako dítě – „tedy maličký“ je terpve ten, kdo má anděle blízko nebeského Otce.

12 Co myslíte? Má-li někdo sto ovcí a jedna z nich zabloudí, nenechá těch devadesát devět na horách a nejde hledat tu, která zbloudila? 13A podaří-li se mu ji nalézt, amen, pravím vám, bude se z ní radovat víc než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. 14Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul jediný z těchto maličkých.

  • prohloubení myšlenky „maličkého“ – v tomto smyslu zapomenutého…

15Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. 16Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ‚ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď‘. 17Jestliže ani je neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.

  • jediné místo, kde se v evangeliích mluví o církvi :-).

18Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi. 19Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. 20Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“

  • zvláštní moc „církve“ – odmítnout nebo přijmout? Kde jsou dva, neb tři…
  • následuje podobenství o nekonečném odpouštění.

21Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?“22Ježíš mu odpověděl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“

23„S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků.24Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen mnoho tisíc hřiven.25Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu.26Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ‚Měj se mnou strpení, a všecko ti vrátím!‘27Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil.28Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: ‚Zaplať mi, co jsi dlužen!‘ 29Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!‘30On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh.31Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo.32Tu ho pán zavolal a řekl mu: ‚Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil;33neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?‘34A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. –35Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru.“

Co předchází 17 kapitole?

  • spor o znamení – hádka ze saduceji a farizeji
  • učedníci se shánějí po chlebu. Ježíš je ale varuje před kvasem farizeů. Jako by stále ještě nevěřili Ježíšovi, že je nasytí. Bojí se něčeho, co není hrozba, ale toho co je opravdová hrozba, to ani nevnímají…
  • Za koho mne pokládáte? Vyznání víry učedníka Petra u Caesareje Filipovy.
  • v zápěti, ale předpověď utrpení, na které Petr odpovídá domlouváním Ježíšovi. Ježíš jeho rady příkře odmítne…

 

17. kapitola Matoušova evangelia

Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra a Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. 2 A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý. 3 A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. 4 Nato promluvil Petr a řekl Ježíšovi:

„Pane, je dobré, že jsme zde; chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ 5 Ještě nedomluvil, a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: „Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.“  6 Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. 7 Ale Ježíš k nim přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte a nebojte se.“ 8 Oni pozvedli oči a neviděli už nikoho jiného, než Ježíše samotného.

9 Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých.“

10 Učedníci se ho ptali: „Jak to, že říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?“ 11 On jim odpověděl: „Ano, Eliáš přijde a obnoví všecko. 12 Avšak pravím vám, že Eliáš již přišel, ale nepoznali ho a udělali s ním, co se jim zlíbilo; tak i syn člověka bude od nich trpět.“

13 Tehdy učedníci pochopili, že mluvil o Janu Křtiteli.

14 Když přišli k zástupu, přistoupil k němu jeden člověk a na kolenou prosil: 15 „Pane, smiluj se nad mým synem, neboť je náměsíčný a je na tom zle: často padá do ohně a často do vody. 16 A přivedl jsem ho k tvým učedníkům a nemohli ho uzdravit.“ 17 Ježíš odpověděl: „Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás ještě mám snášet? Přiveďte mi ho sem!“ 18 Ježíš mu pohrozil, a zlý duch z něho vyšel; od té chvíle byl chlapec zdráv. 19 Když byli učedníci s Ježíšem sami, přistoupili k němu a řekli: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ 20 On jim řekl: „Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: ‚Přejdi odtud tam‘, a přejde; a nic vám nebude nemožné.“ 21 Takový duch nevyjde jinak než modlitbou a postem.

22 Když byli spolu v Galileji, řekl jim Ježíš: „Syn člověka bude vydán do rukou lidí; 23 zabijí ho, a třetí den bude vzkříšen.“ Velice se zarmoutili.

24 Když přišli do Kafarnaum, přistoupili k Petrovi výběrčí chrámové daně a řekli: „Váš Mistr neplatí chrámovou daň?“ 25 On řekl: „Platí!“ Když přišel domů, ještě než promluvil, řekl mu Ježíš: „Co myslíš, Šimone, od koho vybírají pozemští králové poplatky a daně? Od svých synů nebo od cizích lidí?“ 26 Když odpověděl: „Od cizích“, pravil mu Ježíš: „Synové jsou tedy svobodni. 27 Ale abychom je nepohoršili, jdi k moři, hoď udici; vytáhni rybu, která se první chytí, otevři jí ústa a najdeš peníz; ten vezmi a dej jim za mne i za sebe.“

 

Setkání: 16. 4. 2020

Co předchází 16 kapitole?

  • Debata se zákoníky z Jeruzaléma o tom co je čisté a nečisté, co znečišťuje a co ne.
  • Ježíš se vydává do oblasti Týru a Sidonu (dnešní Libanon). Setkává se tam s Kananejkou (nejstarší název pro území Izraele, v podstatě ještě před příchodem Izraele), která ho přesvědčí, aby uzdravil její dceru. Ježíš se poprvé jasně vyslovuje, že spasení a Bůh Izraele se týká i světa mimo Izrael. Naplňuje se tak staré Izájášovo proroctví: 29, 17nn  Potrvá to jenom velmi krátce a Libanón se změní v sad a sad bude mít cenu lesa. I uslyší v onen den hluší slova knihy a oči slepých prohlédnou z temnoty a ze tmy. Pokorní se znovu budou radovat z Hospodina a nejubožejší z lidí budou jásat vstříc Svatému Izraele.
  • Ježíš už „doma“ v Galilei uzdravuje, koho přinesou. Následně pak odchází k hranicím s domovem, kde nasytí přes 4000 lidí. Což se dá interpretovat jako pozvání celého světa na Božího hostinu.
  • Ježíš opouští zástupy a pluje na neznámé místo Magadan.

 

16.kapitola – Spor o znamení

 

Přišli saduceové a farizeové a pokoušeli ho; žádali na něm, aby jim ukázal znamení z nebe.

2 On však jim odpověděl:

„Večer říkáte: ‚Bude krásně, je pěkný západ.‘ 3 A ráno: ‚Dnes bude nečas, slunce vychází do mraků.‘ Vzhled oblohy umíte posoudit a znamení časů nemůžete? 4 Pokolení zlé a zpronevěřilé hledá znamení; ale nebude mu dáno znamení, leč znamení Jonášovo.“

Opustil je a odešel.

 

Výklad

Nevíme, jestli se Ježíš nachází stále v Magadan, nebo je jinde. Víme jen, že za ním někdo přichází a chystá se spor. Tentokrát přichází tehdejší duchovní elita. Saduceové – ti kteří vedou chrámový kult, nevěří na vzkříšení z mrtvých a jim jde nejvíce o to, aby se hlavně nic nezměnilo. Snaží se spolupracovat s Římany, jak jen to jde, aby uchovali náboženský kult a uchovali jakoutakous autonomii. Z nich se také skládá nejspíše velerada. Přicházejí také farizeové (zbožní, vykladači Tóry), kteří josu Ježíšovy svými důrazy velmi blízko, ale přeci nebo právě proto se s ním přou. Farizeové se se saducei nemají rádi a jde tu o velmi zvláštní spojení. Ježíš je pro ně v některým momentech málo tradiční a v některých zase moc. Zdá se, že nejvíce jim vadí Ježíšova situační etika, která relativizuje Mojžíšův zákon. Ježíš to naopak vidí jako jeho naplnění. Největším sporem pak bude, jakým právě to Ježíš činí, kým tedy je. Ostatně tam míří i tato záležitost. Z Farizejského proudu se pak naplno vyvine synagogální židovství.

Otázky k přemýšlení
  1. Jaká je motivace saduceů a farizeů? a Jaká znamení očekávají?
  2. Jaká znamení bychom od Ježíše očekávali my?
  3. Co jsou vlastně znamení? Jaká znamení mě v životě ovlivnila, ovlivňují, a jaká by mě ovlivnila?
  4. Proč jim Ježíš nakonec žádná nedal, vynadal jim a odešel?

 

Opět téma chlebů a nechápavosti učedníků

5 Když byli učedníci na druhém břehu, shledali, že si zapomněli vzít chleby. 6 Ježíš jim řekl:

„Hleďte se mít na pozoru před kvasem saduceů a farizeů!“ 7 Oni však u sebe uvažovali: „Nevzali jsme chleba.“

8 Když to Ježíš zpozoroval, řekl: „Proč mluvíte o tom, malověrní, že nemáte chleba? 9 Ještě mi nerozumíte ani se nepamatujete na těch pět chlebů pro pět tisíc, a kolik košů jste sebrali? 10 Ani těch sedm chlebů pro čtyři tisíce, a kolik košů jste sebrali? 11 Což nerozumíte, že jsem k vám nemluvil o chlebech? Mějte se na pozoru před kvasem saduceů a farizeů!“ 12 Tehdy pochopili, že jim neřekl, aby se měli na pozoru před kvasem, nýbrž před učením farizeů a saduceů.

 

Výklad

Ježíš je s učedníky sám. Učedníci právě zjistili, že na něco důležitého zapomněli… Ježíš k nim ale chcem mluvit o předchozím setkání s far. a sad. Učedníci jsou ale zabráni do svých starostí. Ježíš jejich pozornost chce nasměrovat na něco podstatnějšího než, „co právě nemají (na co zapomněli)“.

Otázky k přemýšlení
  1. Před čím Ježíš varuje? Co vlastně říká?
  2. Proč učedníci ani po dvou obřích nasycení stále řeší vlastní hlad a starost o chleba?
  3. Co jsme zapomněli a zaneprázdnilo nás to tak, že nevnímáme, neslyšíme a nevidíme?
  4. Co je „kvasem farizeů a saduceů“ dnes? Co nám dnes brání vidět to podstatné?

 

Za koho mě pokládáte vy?

13 Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ 14 Oni řekli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“15 Řekl jim: „A za koho mne pokládáte vy?“ 16 Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ 17 Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. 18 A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. 19 Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“ 20 Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš. 21 Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.

 

Výklad

Ježíš jde na nejsevernější část Izraele. Caesarea Filipova je na úpatí hory (pohoří) Hermon (hranice se Sýrií). Cesarea je ale už takřka v zajordanské nížině. Poblíž pramení řeka Jordán. Filip I. Herodes, který vládl v Ježíšově době z ní učinil administrativní a hlavní město svého území. Stalo se to tedy poblíž velikého, důležitého a známého města. Po Filipově smrti (34.n.l.), ale přestává mít větší význam. Na počest císaře Augusta se toto město jmenuje Caesarea a tak se zde ozývá římské císařství. Evangelium tak před nás staví téma moc světa a moc Boží.

Otázky k přemýšlení
  1. Za koho mě pokládáte vy?
  2. Kdo je pro nás Ježíš?
  3. Co pro nás znamená věta, že církev nepřemůžou brány pekel?

 

Petr si bere Ježíše stranou

22 Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“ 23 Ale on se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“ 24 Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. 25 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. 26 Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět? 27 Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.

28 Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím.“

 

Výklad

Petr nepřijímá zprávu o Ježíšově utrpení. Má jinou představu o budoucnosti. Ježíšovi chce domluvit.

Otázky k přemýšlení
  1. Co znamenají Ježíšova slova o kříži, následování a životě?
  2. Jak se dotýká mé vlastní smrtelnosti a smrtelnosti mých blízkých?

 

V čem jest jediné tvé potěšení v životě i v smrti?

Jediné mé potěšení jest v tom, že živ jsa i umíraje nejsem sám svůj, nýbrž tělem i duší jsem svého věrného spasitele Jezu Krista. On svou drahou krví dokonale zaplatil za všechny mé hříchy, mne vykoupil ze všeliké moci ďáblovy a tak mne zachovává, že bez vůle Otce mého v nebesích ani vlas nemůže mi s hlavy spadnouti, ano, také mně vše musí sloužiti k dobrému. Proto mne též ujišťuje svým Duchem svatým o životě věčném a působí, že nadále jsem ze srdce ochoten a hotov jemu žíti.¨

In: Heidelberský katechismus, tj. křesťanské učení z roku 1623. HK byl poprvé vydán v Heidelberku 19. ledna 1563.

Setkání: 31. 3. 2020

 

Matouš 15 kapitola

časově podle Matoušova evangelia

  • nacházíme se po informaci, že Jan Křtitel byl na Herodově hostině stať. Ježíš a jeho učedníci v tuto chvíli na vlastní uši slyší, jak dopadají ti, kteří vystupují nonkonformně…
  • Ježíš, hledá samotu, ale zástupy ho překvapí. Nakonec pro ně připraví on hostinu. „20 I jedli všichni a nasytili se; a sebrali naláman‎ých chlebů, které zbyly, dvanáct pln‎ch košů. 21 A jedlo tam na pět tisíc mu‍žů kromě ‍žen a dětí.“
  • Na to Ježíš odešel do samoty a učedníci plují po rozbouřeném moři… Ježíš k nim po moři jako přízrak přichází. Petr ho chce následovat, ale nakonec po prvním kroku do vody spadne…
  • Ježíš ho zachrání, bouře se utiší, přistanou na druhé straně jezera. Najdou je opět zástupy. Ježíš uzdravuje…

 

Tehdy přišli k Ježíšovi z Jeruzaléma farizeové a zákoníci a řekli:

2 „Proč tvoji učedníci porušují tradici otců? Vždyť si před jídlem neomývají ruce!“ 3 On jim odpověděl: „A proč vy přestupujete přikázání Boží kvůli své tradici? 4 Vždyť Bůh řekl: ‚Cti otce i matku‘ a ‚kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí.‘ 5 Vy však učíte: Kdo řekne otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl pomoci, je obětní dar‘, 6 ten již to nemusí dát svému otci nebo matce. A tak jste svou tradicí zrušili slovo Boží. 7 Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, když řekl:

 8 ‚Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; 9 marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.'“

10 Svolal zástupy a řekl: „Slyšte a rozumějte: 11 Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje.“ 12 Tu přišli učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli to slovo?“ 13 Ale on jim odpověděl: „Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna. 14 Nechte je: slepí vedou slepé. A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy.“ 15 Petr mu na to řekl: „Vysvětli nám to podobenství!“ 16 On odpověděl: „I vy jste ještě nechápaví? 17 Nerozumíte, že to, co vchází do úst, přijde do břicha a jde do hnoje? 18 Však to, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje. 19 Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky. 20 To jsou věci, které člověka znesvěcují; ale jíst neomytýma rukama člověka neznesvěcuje.“

komentářové informace:

  • Ježíše vyhledají farizeové a zákoníci z Jeruzaléme. Přichází z centra na perifierii (Galilea), aby diskutovali. Není zcela jasné, jak Ježíše našli ani v jakém smýšlením přicházejí…
  • předpis umývání rukou je „tradice otců“ nikoliv přikázání z Mojžíšova zákona. Ježíš vytýká farizeům a zákoníkům, že dobovou tradici nadřazuji Tóře. Ale používá k tomu argument, který nám není zcela jasný.
  • Debata je shrnuta učedníky, že se far+zák.urazili…
  • Iz 29 kapitola:  11 Vidění toho všeho vám bude jako slova zapečetěné knihy. Dají ji tomu, kdo umí číst, se slovy: „Přečti to.“ On však odpoví: „Nemohu, je zapečetěná.“ 12 I bude kniha předána tomu, kdo neumí číst, se slovy: „Přečti to.“ A on odpoví: „Neumím číst.“ 13 Panovník praví: „Protože se tento lid přibližuje ke mně ústy a ctí mě svými rty, ale svým srdcem se ode mne vzdaluje a jejich bázeň přede mnou se stala jen naučeným lidským příkazem, 14 proto i já budu dále podivuhodně jednat s tímto lidem, divně, předivně. Zanikne moudrost jeho moudrých a rozumnost jeho rozumných bude zakryta.“ 15 Běda těm, kdo své záměry skrývají hluboko před Hospodinem, v temnotách konají své činy a říkají: „Kdopak nás vidí a kdo o nás ví?“ 16 Je to vaše převrácenost, jestliže je hrnčíř oceňován stejně jako hlína. Což říká dílo o tom, kdo je udělal: „On mě neudělal?“ Což výtvor řekne o svém tvůrci: „On ničemu nerozumí?“ 17 Potrvá to jenom velmi krátce a Libanón se změní v sad a sad bude mít cenu lesa. 18 I uslyší v onen den hluší slova knihy a oči slepých prohlédnou z temnoty a ze tmy. 19 Pokorní se znovu budou radovat z Hospodina a nejubožejší z lidí budou jásat vstříc Svatému Izraele.
  • rty (ústa) x srdce a dovnitř x ven a také kudy ven 🙂 -> Jak a co se do člověka důstává je sekundární, důležité je, co vychází z lidských úst a lidského srdce. 
  • Markovo evangelium doplňuje, že tímto podobenstvím Ježíš všechna jídla prohlásil za čisté. Matouš tuto informaci svým čtenářům nesdělí. Je zde patrné, že Matouš mluví k židokřesťanům, zatímco Marek spíše k nežidovské části křesťanstva.

21 Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu (za Izajáše Libanon).

  • zde je předěl. Ježíš odchází z území Galieje (domácí prostředí) na území cizí – pohanské.

22 A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: „Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“ 23 Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: „Zbav se jí, vždyť za námi křičí!“ 24 On odpověděl: „Jsem poslán ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“ 25 Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi!“ 26 On jí odpověděl: „Nesluší se vzít chleba dětem a hodit jej psům.“ 27 Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“ 28 Tu jí Ježíš řekl: „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera zdráva.

komentářové informace

  • kananejka zástupkyně pohanů – SZ Izrael se od kananejců distancoval – to jsou ti jiní. Před tím se setkal s pohany v Gadaře, kde vyhnal zlé duchy. Zde poprvé žena, která Ježíše přiměje, aby se její věcí vůbec zabýval a nakonec vyřešil. Výrok o její víře ostrře kontrastuje se slepotou zbožných.
  • Nejen pro ztracené ovce Izraele, ale i pro pohany je tu chleba připravený…
  • další předěl, „návrat k jezeru“ vypadá to, že je stále na území pohanů má to své podstatnění, které se záhy dozvíme.

 29 Odtud Ježíš přešel zase ke Galilejskému moři; vystoupil na horu a posadil se tam.

30 Tu se k němu sešly celé zástupy a měly s sebou chromé, mrzáky, slepé, hluchoněmé a mnohé jiné. Kladli je k jeho nohám a on je uzdravil, 31 takže se zástupy divily, když viděly, že němí mluví, mrzáci jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; i velebili Boha izraelského.

  • uzdravuje i ty, kterým něco chybělo: noha, ruka, oko – ti nesměli do chrámu. Matouš tím říká, těmto království Boží neunikne i oni jsou uzdravováni.

32 Ježíš si zavolal své učedníky a řekl: „Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. Poslat je domů hladové nechci, aby nezemdleli na cestě.“ 33 Učedníci mu namítli: „Kde vezmeme na poušti tolik chleba, abychom nasytili takový zástup?“ 34 Ježíš jim řekl: „Kolik máte chlebů?“ Odpověděli: „Sedm a několik rybiček.“ 35 I nařídil zástupu usednout na zem; 36 potom vzal těch sedm chlebů i ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům. 37 I jedli všichni a nasytili se; a zbylých nalámaných chlebů sebrali ještě sedm plných košů. 38 Těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.

39 potom propustil zástupy, vstoupil na loď a připlul na území Magadan.

komentářové informace

  • v předchozí kapitole nasyceno 5 000 a zbylo 12 košů. Toto nasycení následuje po uzdravení kananejky… neizraelky… Vypadá to, že toto je příběh o potvrzení, že pokrm Boží je tu i pro neizraelce. 7 – číslo plnosti, 4 – čtyři světové strany. 12 – SZ Izrael, 5 – 4 světově strany + 1 Izrael. Jinak navlas stejné jako první nasycení ve 14. kapitole.
  • Magadan – tajemné místo. Nevíme, co to znamená ani, kde je.

Mapa, kudy se Ježíš mohl pohybovat v kapitolách 14. – 17. Velmi orientační.