Křest vyjadřuje a stvrzuje spojení člověka s Kristem a se všemi, které si Kristus povolává a vytváří z nich na zemi svou církev. Úkon křtu, ponoření do vody či polití vodou, převzala církev hned ve svých počátcích z činnosti Jana Křtitele.
Křtíme dospělé i děti politím vodou či ponořením. Křtu dospělého předchází vyučování základům víry. U křtu dítěte požadujeme, aby se aspoň jeden z rodičů hlásil ke křesťanské víře. Ke křtu mohou být přizváni i svědkové křtu (kmotři), kteří se zavazují, že budou svého kmotřence doprovázet životem na cestě víry. Proto i kmotři mají být křesťané.
Pokřtěný se stává součástí obecné světové církve a zároveň členem místního sboru ČCE. Celý křesťanský život chápeme jako stále obnovovanou odpověď na Boží přízeň, vyjádřenou ve křtu. Na prahu dospělosti se ti, kteří byli pokřtěni v dětství, přiznávají ke křtu a potvrzují svou víru při konfirmaci.
Křest i konfirmace se slaví během nedělních bohoslužeb. Po domluvě s farářem je možná také samostatná křestní bohoslužba. Uznáváme křest vykonaný v jiných křesťanských společenstvích, proto křest vykonaný v jiné církvi neopakujeme.