Scházíme se do tohoto společenství ve jménu Otce i Syna i DS. Amen
Milost vám a pokoj. Co víc si přát. Amen
161.1
In. Kaz: Ústa spěšně neotvírej, neukvapuj se v srdci, když máš pronést slovo před Bohem; vždyť Bůh je v nebi a ty na zemi, tak ať jsou nemnohá tvá slova. Po mnohé lopotě přichází sen; hlupák se ozývá mnoha slovy. Ty, když se zavážeš Bohu slibem, splň jej bez meškání, neboť v hlupácích nemá Bůh zalíbení. Co slíbíš, to splň! Lépe je, když neslibuješ, než když slíbíš a nesplníš. Nedovol svým ústům, aby svedla ke hříchu tvé tělo, neříkej před Božím poslem: „To byl omyl.“ Proč se má Bůh rozlítit pro to, cos řekl, a zničit dílo tvých rukou? Kde mnoho snů, tam samá pomíjivost, samá prázdná slova. Ty se však boj Boha!
Píseň 642
Modlitba
Slovo pro děti + nová píseň Ostří jarních stébel
1.čtení Jan 13, 31-38
Píseň Sv 148
Text kázání Gn 4, 1-15
Po včerejšku jsem o trochu víc pochopil Kainovu situaci. Muselo to být vážně těžké. Nejdříve smutek, pak zlost. Nespravedlnost. Proč Bože, proč jsi neshlédl na moji oběť?
Na farářském kurzu pronesl jeden z řečníků zvláštní větu. Křesťané mají jen jednu jedinou výhodu před světem. Můžete si tipnout, jakou…
Jediná výhoda je, že křesťan, poznává svůj hřích. Hřích! Nikoliv Krista, naději, spásu, církev ani zvláštní vztah s Bohem – nic z toho! Křesťan to první co poznává v setkání s Kristem s Božím slovem je vlastní hřích a to mu je výhodou!
S takovou výpovědí se těžko vychází do světa. Těžko se lobuje za Boží království. Přesto takoví lidé byli, vedle starozákonních postav stojí na prahu křesťanství Jan Křtitel. Neúnavný bojovník proti hříchu! Prý byl úspěšný. Bez kvádra a bez bot. Skoro nahý připomínal lidem svůj i jejich hřích a oni to uslyšeli. Netuším, jak velký měl úspěch s nápravou celé společnosti, ale jsem si jistý, že ti kteří odcházeli od Jordánu, odcházeli s touhle zvláštní výhodou.
Zpátky ale ke Kainovi. Ten to měl těžké. Jako první člověk zplozený z poznání muže ženou a ženy mužem objevil sílu hříchu. Neznal ho, ale jako první objevil jeho strašlivou moc.
Nás v setkání s tím příběhem zas a znovu překvapí, jak důležitou v tom hraje roli Hospodin. Hospodine, když jsi vševědoucí, proč ses nepodíval první na Kaina? Mohl jsi zachránit Abela! A ani jsi nevysvětlil, proč sis vybral toho druhorozeného Abela. To se přeci nedělá. Podle všech pravidel přírody, jsi měl shlédnout jako první na Kaina. Co je tvým záměrem?
Ten příběh naráží na takřka nesmrtelnou nespravedlnost. Starověký příběh chce odpovědět na otázku. Proč se druhému zadařilo a mě ne. Proč zrovna má práce, Hospodine, nebyla přijata, tak jak jsem si představoval, nebo dokonce měla být přijata! Snažil jsem se, udělal jsem, co šlo a místo toho vztek!
Ti první dva lidé narození mimo rajské zahrady jsou bráchové. Každý je ale jiný. Opravdu velmi jiní jsou ti dva bratři. Kain – starší to je zemědělec, jeho jméno znamená kovář, nebo ten, který zpívá žalozpěv. Je to člověk srostlý s něčím, co je pevné. Železo, plodná země, orá tu skvělou adamu, ze které byl učiněn jeho otec Adam. Má všechny předpoklady k tomu, aby to byl dobrý člověk. A je dobrý člověk. Nese Hospodinu obětní dar z plodin země. Nedělá to jen ze zbožných důvodů, dělá to, protože si je vědom, že vše co dostává ze země, je díky Hospodinu.
Abel? To je opak. I on je dobrý i on nese oběť, ale jeho jméno znamená vánek, pára – kazatelovo volání marnost nad marnost, všechno je marnost v originále zní nějak takto – Habel habalím hakol habel. Abel je něco jako marnost. Něco co má do pevnosti opravdu daleko. Proč se Bůh zabývá jako první marností? Proč toho pevného nechá čekat? A shlédne na toho slabého a druhorozeného? Možná právě proto, že Bůh stojí při těch, kdo jsou slabí, na druhé koleji… Rozhodně to není z lítosti, nebo že by někomu nadržoval, nebo že by neznal lidské zvyky, ale že chce silné světa něčemu důležitému naučit.
Čemu? Tomu co bezprostředně následuje. Kain se naštve. Zesiná mu tvář, vzplane hněvem – kraličtí řeknou „opadla mu tvář“! To znamená: Svůj zrak nasměřoval k zemi, zapomněl na nebe. Očekával, že za jeho dar přijde zasloužená odměna. Ale my zpíváme: kdo dává, zpět nežádá, má dost sám! I Bohu dáváme a nemáme hned čekat jeho supr přízeň.
Hospodin si ale Kainovy opadnuté tváře všimne. Hospodin si všímá lidské nasranosti. To je taky evangelium. Dobrá zpráva je také v tom, že ten kdo se hněvá, je v Božím záběru. Hospodinu to není jedno, není to rozmarný Bůh. Hospodin ví, že se Kain hněvá a tuší, že si ten svůj hněv může lidskými zvyky odůvodnit – prvorozený prostě má brát vše to je zákon přírody – co zaseji, to vyroste!
Hospodin ke Kainovi promluvil. Nevysvětluje, Bůh nemusí všechno vysvětlovat, Bůh bible ale chce mluvit s tím, kdo je naštvaný: „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? 7 Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“
Kain má vládnout nad svým hříchem. Má nad ním vládnout tím nejrozumnějším a nejskvělejším co člověk může dělat, konat dobro! Nic víc nic míň. Nebudeš-li konat dobro, jestli se ti ze zřetele dobro ztratí, přijde něco jiného. Ve tvých dveřích si lehne ta mrcha hřích!
Hřích je porušenost. Díra v člověku kam propadává všechno co je v něm dobré. Je to díra mezi lidmi, lhostejnost k druhému, pýcha nad druhým, neschopnost se ovládnout. Je to díra mezi Bohem a člověkem. Tak velká díra, že si s ní sami nedokážeme poradit.
Na tuhle díru stačí jen Kristus, říká staré vyznání. Kristus, který položil životy za mnohé, ten Kristus, který v předvečer své smrti umyl nohy svým učedníkům a učil je bezpodmínečné lásce.
Jiný řečník na kurzu novozákoník Gerd Theissen řekl, že my všichni lidé žijeme jen díky tomu, že za nás někdo někdy položil život. Ty miliony mrtvých na válečných polích nejen 20. století. Všichni ti, kteří obětovali své životy, svůj čas (naši předci, mámy a tátové), abychom my všichni mohli dorůst do této blahobytné, byť ne zcela spravedlivé doby.
Neseme stejně i my oběti? Jsme alespoň tak dobří jako Kain a Abel, uvědomujeme si to dostatečně? Jsme schopní říct, že žijeme z milosti Boží, že i na nás Bůh shlédne a shlíží? A vydržíme konat dobro, když neshlédne hned? Nebo se necháme unést do stavu, chci být zlý a je mi to úplně jedno.
Kain to nezvládl ukočírovat. Přes všechny své skvělé předpoklady neunesl, že se mu v tom jednom okamžiku života neukázala štědrá Boží ruka. Nedokázal se podívat do budoucnosti a uvidět sebe sama jak koná dobro, jak i na něj Bůh shlédne.
Další otázka, kterou dostane od Hospodina už je otázka smutného Boha. Opět se ptá člověka, jako kdysi Adama. Nyní je to ale otázka po bratru.
„Kde je tvůj bratr Ábel?“ Kaine… „Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?“
Jsi, Kaine, jako starší a silnější jsi strážcem svého bratra i to je tvůj úděl, to přeci znáš z přírody, rodinu máš chránit, v tvém bráchovi je celé lidstvo! Jste tu jen vy dva a vaši rodiče. Nikdo jiný!
Kainova reakce na tohle ostré Hospodinovo slovo je jediná správná. Jediná, která dokáže aspoň něco zachránit. Kain si najednou uvědomuje svůj hřích. Co nezvratně zkazil. A tady je další velká porce evangelia. Kain činí pokání a sám si na sebe plete bič. Činí pokání.
Čiňte pokání, změňte smýšlení, volá Křtitel i Ježíš. Nebojte se vyznat hřích. A Hospodin?
Ani k tomuhle nemlčí. Nevykope nezasypatelnou díru mezi Kainem a sebou. Dá mu znamení. Kain si ponese ten průšvih dál, ale stejně tak si ponese jistotu, že mu nebude odplaceno stejnou mincí.
Do třetice citát. Tentokrát profesora Balabána, ten na kurzu žel mluvit nemohl.
Hřích je netrpělivost nedůvěry. Je to něco co na nás napadne, když máme pocit, že se ztrácí budoucnost. Že není komu věřit.
V tom našem příběhu je zlo, které číhá jako šelma před domem. Je to něco co snad ani nemáme šanci porazit a přece máme. A tady bych se vrátil k tomu prvnímu citátu. Známe-li hřích, víme-li že je, známe nepřítele. A známe-li hřích, tedy nepřítele, známe také toho, kdo té šelmě řekl stop, tedy Krista. Kristus je má síla i spasení, odtud se máme dívat na svět.
Nejsme přemoženi hříchem jako Kain,
ani zabití jako Abel.
Tak se nebojme konat dobro! Hřích nemůže zvítězit, když je tu Kristus.
D 648
Přímluvy
Píseň 479, 1-6
Ohlášky
Poslání 1 Petr 4 a 5 k.
12 Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého, 13 ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví jeho sláva. 14 Jestliže jste hanobeni pro jméno Kristovo, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží. 15 Ale ať nikdo z vás netrpí za vraždu, za krádež nebo jiný zlý čin anebo za intriky. 16 Kdo však trpí za to, že je křesťan, ať se nestydí, ale slaví Boha, že smí nosit toto jméno. …
8 Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil. 9 Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy.
Požehnání
Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků! Amen.
Píseň 479, 7-10