Vršovický sbor > Náš sbor > Historie sboru

Historie sboru


Naše sborové kořeny tkví v pražském evangelickém reformovaném sboru u Klimenta.

1889 Od klimentského sboru se oddělil samostatný sbor na Královských Vinohradech, pod jehož správu spadaly také Vršovice.

1941 Zvolen přípravný výbor pro Vršovice; jako místo shromáždění nalezeno dětské divadlo Husova sboru CČS.

1942 Staršovstvo vinohradského sboru doporučilo založení kazatelské stanice Vršovice.

1943 Zahajovací shromáždění v modlitebně Evangelické církve metodistické (ECM).

1950 Ukončeno shromažďování u ECM; školní správou zapůjčena (pro bohoslužby) aula v gymnasiu v Kodaňské ulici; od MNV přiděleny dvě sklepní místnosti v Žitomírské ul. Seniorátní farář K. Lanštják vedl vyčerpávající a obtížná jednání se státní správou o povolení ke zřízení sboru ve Vršovicích. To vyžadovalo velkou osobní statečnost a důvěru v Boží pomoc. Byli jsme patrně posledním sborem ČCE, který se ještě podařilo založit.

1951 Vznik farního sboru ve Vršovicích

Trvaly problémy s prostorem pro pravidelné nedělní bohoslužby. Sbor dostal nejprve výpověď z objektu ECM, později i z CČSH, a konečně i ze školy v Heroldových sadech. Posléze dostal sbor povolení ke shromažďování v reálce v Kodaňské ul., ale už začátkem prosince došlo k výpovědi z důvodů „hygienických“.

1952 Díky profesoru J. L. Hromádkovi přidělil ONV farnímu sboru zrušený hostinec na rohu ulice Charkovské a Černomořské, v domě, který před zabavením patřil členovi našeho sboru.

1953 Měnová reforma znehodnotila úspory sboru pro výstavbu vlastní modlitebny v Kodaňské ul.

1959 Do tohoto období spadá i neobvyklý ekumenický pokus vršovického sboru, který projevil snahy o sloučení ČCE s ECM, Církví bratrskou, Jednotou bratrskou, případně i Bratrskou jednotou baptistů.

1979 V této době bylo v celé ČCE zbaveno služby 11 kazatelů a 53 sborů nemělo faráře. V našem sboru rozvíjel práci vikář Michael Otřísal. Na setkání mládeže docházelo až 30 mladých lidí, nově pokřtění přiváděli své přátele. Biblických hodin se účastnili i členové církve římskokatolické.

1980 Po marném jednání s ECM o nájmu prostoru pro dopolední nedělní bohoslužby byla realizována náročná úprava modlitebny v Charkovské (Černomořské) ulici. Byla tedy provedena základní rekonstrukce, výtvarné řešení podle návrhu bratra M. Rady, který také poskytl na čelní stěnu modlitebny velký oltářní obraz (nyní je ke shlédnutí v kobyliském sboru ČCE „U Jákobova žebříku“).

1982 ONV v Praze 10 přidělil sboru i bývalý byt hostinského přiléhající k modlitebně, vyňatý z bytového fondu. Byla tedy provedena přestavba celého prostoru, zřízena sborovna i kancelář a místnosti byly vzájemně propojeny. Získání prostoru umožnilo definitivně opustit „katakomby“ v Žitomírské ulici. Sídlem sboru byla nadále Černomořská 2, Praha 10 – Vršovice.

1989 Sametová revoluce – sbor začíná volně dýchat, ale potíže nekončí.

1990 V domě v Černomořské ul. získal sbor ještě další místnost, upravenou pro mládež a nedělní školu. Dům posléze získaly v restituci dcery původního majitele.

1995 Dům v Černomořské ul. byl prodán a nový majitel dal sboru výpověď z nájmu. Prostory, které sbor užíval 42 let, nyní musel do tří měsíců vyklidit. CČSH nám poskytla k užívání chrámový prostor v Moskevské ul., abychom v něm každou neděli později dopoledne mohli sloužit bohoslužby. Po vyčerpávajícím hledání nového místa pro sbor jsme se rozhodli od Městského úřadu v Praze 10 pronajmout sklepní prostor bývalého krytu civilní obrany v Tulské 1 (kde jsme ještě dnes). Tento prostor bylo nutno zásadně upravit.

1996 Podle projektu Ing. Arch. Hany Seho, členky našeho sboru, byla značným nákladem provedena  úprava betonového sklepa. Tím vznikla vlastní modlitebna, malý sál, hala, dětská místnost, kancelář a kuchyňka. Nebýt finanční pomoci církve, Magistrátu hl. m. Prahy a některých zahraničních sborů, nebyli bychom schopni tyto úpravy zaplatit. Vše, co bylo možné, jsme přestěhovali do nových „katakomb“ a zahájili zde v polovině roku běžný provoz.

Původní text Joela Pokorného upravila Martina Valášková

Uložit