Úvod Ve jménu Otce i Syna i DS. Amen
Je první neděle po Zjevení Páně. V tento ještě stále novoroční čas se čte příběh o mudrcích, kteří putovali z východu za hvězdou, kterou uviděli.
Vítám Vás tedy na prvních bohoslužbách nového roku, které budeme slavit společně s dětmi a zdravím Vás v nich slovy Matoušova evangelia:
„hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí.“ Mt. 2, 9-10
161.1
Introit Iz 40, 1.9-10
„Potěšte, potěšte můj lid,“ praví váš Bůh. 9 Vystup si na horu vysokou, Sijóne, který neseš radostnou zvěst, co nejvíc zesil svůj hlas, Jeruzaléme, který neseš radostnou zvěst, zesil jej, neboj se! Řekni judským městům: „Hle, váš Bůh! 10 Panovník Hospodin přichází s mocí, jeho paže se ujme vlády. Hle, svoji mzdu má s sebou, u sebe svůj výdělek.
Píseň Ez 529
Modlitba
Hospodine, mateřsky i otcovsky jednající, zde jsme, protože ty jsi nás pozval. Vstoupili jsme do těžko spočitatelného zástupu těch, kdo před námi a s námi zpívají novou píseň k poctě tvého jména; a s nimi ti děkujeme, že jsi zjevil svou spásu, spravedlnost, milosrdenství a věrnost, že nechceš být Bohem bez lidí, abychom my nezůstali lidmi bez Boha.
Ve svém Synu jsi až k vrcholu dovedl svůj zápas o nás. Děkujeme ti za to – ne tak, jak bychom měli, ale tak, jak umíme.
Prosíme, přemáhej svým Duchem naši nesoustředěnost a nepozornost, rozptyluj naše strachy a úzkosti, dej nám zdravý a radostný výhled do dní příštích a celého roku.
O to prosíme skrze Ježíše Krista, našeho Pána a bratra, který s tebou a s Duchem svatým žije a kraluje na nebi i na zemi po všechny věky věků.
S: Amen.
Úvodní slovo pro děti
U Plastiky poslední VP
Poslední večeře Páně – když je něco poslední, tak už to dál nebude. Něco končí (třeba prázdniny, nebo poslední scéna v pohádce…)
- čtení Mk 14, 1-2 a 10-17
Bylo dva dny před velikonocemi, svátkem nekvašených chlebů. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by se Ježíše lstí zmocnili a zabili ho….10 Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil. 11 Ti se zaradovali, když to slyšeli, a slíbili mu peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal.
12 Prvního dne nekvašených chlebů, když se zabíjel velikonoční beránek, řekli Ježíšovi jeho učedníci: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“ 13 Poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody. Jděte za ním, 14 a kam vejde, řekněte hospodáři: ‚Mistr vzkazuje: Kde je pro mne světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘ 15 A on vám ukáže velkou horní místnost, zařízenou a připravenou; tam pro nás připravte večeři!“ 16 Učedníci šli, a když přišli do města, nalezli všecko, jak jim to řekl; a připravili velikonočního beránka. 17 Večer přišel Ježíš s Dvanácti.
Píseň Sv 82/482
Slyšeli jsme jak to ten den těsně před tou poslední večeří asi tak mohlo být. Zachytil nám to evangelista Marek. Ježíš jde se svými 12 učedníky k někomu koho možná ani úplně nezná. Nějaký muž se džbánem jim ukázal nějakou místnost, která byla nahoře v domě. Ta místnost byla zařízená, tak jak měla být. Učedníci tam odpoledne připravili jídlo a pití, možná i stůl, i když tehdy se spíš u jídla leželo, ale řekněme, že stůl tam byl a k němu si sedli.
Když jdete k někomu na večeři, většinou jsou to kamarádi. Nebojíte se tam jít. Tak maximálně se vám tam nechce. Ale nebojíte se, že by se vám tam něco stalo.
Někdy se stane, že jdete k lidem, které vůbec neznáte. A tak máte obavu, koho tam potkáte, bude vás to tam bavit? Nebude tam nějakej otrava? Nebude tam nuda? Nebo někdo, kdo vám vůbec nebude sympatický. To se všechno může zdát.
Obrázky známých i neznámých lidí
My jsme ale četli, že Ježíš tam jde s učedníky, jsou to jeho kamarádi, ale – jeden zas tak velký kamarád asi nebyl. Četli jsme, že Ježíše zradí…
18 A když byli u stolu a jedli, řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí.“
19 Zarmoutilo je to a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad ne já?“ 20 Řekl jim: „Jeden z Dvanácti, který se mnou namáčí chléb v téže míse. 21 Syn člověka odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil.“
Učedníci sedí spolu, možná za podobným stole, jaký máme tady a dohadují se, kdo že Ježíše zradí. Nikdo se nepřizná. A nikdo ani neodchází. Vždyť by se prozradil… A tak tu sedí 13 chlapů a možná, že jich je tam víc a že tam jsou i ženy a společně jedí… i když mají hlavu zamotanou otázkou, kdo je ten, kdo zradí. To není moc radostné ani moc přátelské prostředí… Vlastně to muselo být velmi zvláštní…
- čtení: Mk 14, 22-26
22 Když jedli, vzal chléb, požehnal. lámal a dával jim se slovy: „Vezměte, toto jest mé tělo.“ 23 Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. 24 A řekl jim: „Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé. 25 Amen, pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu píti nový kalich v Božím království.“ 26 Když zazpívali chvalozpěv, šli na Olivovou horu.
Píseň Sv 483
Stůl Páně
Ta plastika támhle vedle zobrazuje poslední večeři. Ale my přeci také i tady ve sboru slavíme večeři Páně. Tak jak to? Že by to nebyla zas až tak poslední večeře Páně?
Když je něco naposled, tak ale také po tom něco nového začíná. A Co začíná při Večeři Páně, kterou slavíme také my tady v kostele?
Představte si, že my lidé, nebo Ti lidé, které máme tady na těch obrázcích, když by náhodou šli k večeři Páně, tak k ní jdou, aby se setkali s Ježíšem. My nevíme, jak v ní je – mezi námi, v tom chlebu a víně, věříme, že je přítomen.
Víme, že k té večeři můžeme jít s důvěrou. Někdo s důvěrou, že mu bude odpuštěno, někdo s tím, že načerpá sílu k životu, někdo, aby byl s přáteli, nebo nové poznal, všichni, kteří tam jdou, ale zažívají jednu věc, která je moc důležitá. V tu chvíli totiž jsou všichni před Pánem Bohem úplně stejní. Nezáleží, jak moc nebo málo jsou bohatí, nebo jak moc anebo málo mocní, úspěšní – neúspěšní, čerství nebo unavení. Jsou tam v tu chvíli pozváni Pánem Bohem, aby byli s Ježíšem. S tím, který si klidně sedne za stůl s Jidášem i Petrem, se mnou i s tebou a sedl by si i se všemi na těch obrázcích. Sedne si k nám, aby v každém z nás něco nového začal tvořit. Aby opravdu něco zlého v nás v každém přestalo být – aby to byla poslední večeře pro to zlé v nás a zároveň první večeře toho dobrého co v nás může být.
V jedné modlitbě, která je spojena s Večeří Páně se říká:
Pane Ježíši Kriste, vložil jsi svůj život do našich rukou. Nyní my vkládáme svůj život do tvých. Již není důležité, čím jsme byli. Důležité je, čím se smíme stát s tebou. Ne až zítra, ale již dnes.
Ať v nás Ježíš i dnes objeví to nejlepší a nese ve dnech příštích. Amen
Interludium a píseň Sv 14
Přímluvy
Píseň Gloria Sv 449
Ohlášky TV
Sbírka
Poslání Ef 1,17-19
Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme.
Požehnání
Hospodin ti žehná a bude tě chránit.
Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv.
Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.
S: Amen.
Píseň Ez 579